Lokomotivní tendr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tendr pro těžký topný olej lokomotivy 41.360 DB

Lokomotivní tendr je vůz speciální konstrukce sloužící k uskladnění zásob paliva (z pevných paliv zejména uhlí, ale i dřevo, rašelina, koks nebo antracit, z tekutých paliv zejména těžký a lehký topný olej a práškové uhlí) a vody pro parní lokomotivy. V případě, že zásobníky paliva a vody tvoří součást lokomotivy, se tato lokomotiva nazývá tendrovou. Tato terminologie se však v různých jazycích liší (nelze používat doslovné překlady). Například v angličtině znamená tender locomotive lokomotivu s tendrem. Tendrovou lokomotivu nazývají tank engine.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva 52.8177 DR s vanovým tendrem

Tendr se skládá ze dvou nebo tří hlavních částí:

  • Rám s pojezdem a spřahovacím a narážecím ústrojím
  • Vodojem
  • Zásobník paliva (lidově zvaný uhlák)

Rámy a pojezd odpovídají velikosti tendru. Postupně byly tendry zvětšovány úměrně velikosti a výkonům lokomotiv a také vzdálenostem mezi místy s možností dozbrojení. Na drahách v českých zemích se užívaly 2-5nápravové tendry. Známé jsou i konstrukce jedno- nebo vícenápravových podpůrných tendrů (např. lokomotivy průmyslové drážky v Mladějově na Moravě nebo lokomotivy systému Engerth, mezi něž patří i lokomotiva Kladno). Extrémem jsou mnohanápravové tendry mohutných amerických lokomotiv. V některých případech byl tendr pro zvýšení tažné síly, zejména při rozjezdu, vybaven pomocným hnacím podvozkem - „boosterem“. Zvláštní kapitolu tvoří lokomotivy typu Garratt, kde kotel a budka spočívá na mostové konstrukci mezi dvěma tendry vybavenými hnacími pojezdy.

Zásobník paliva, neboli uhlák, je obvykle umístěn v horní části tendru a má dno, které se svažuje směrem ke kotli. Jde-li o pevné palivo, přisouvá se vlastní vahou směrem k topičovi. Velké tendry bývaly vybaveny mechanickými přihrnovadly, později se začaly používat automatické přikladače paliva, kterými byly vybavovány i starší stroje.

Vodojem má obvykle objem několikanásobně větší než uhlák. Spotřeba vody v parní lokomotivě je zhruba 7-8× větší než spotřeba uhlí. Předpokládalo se, že lokomotiva bude moci dobrat vodu na stanicích vybavených vodním jeřábem, proto měl obvykle vodojem jen 3-4× větší objem než uhlák. Vodojem byl umístěn pod uhlím ve zbylém objemu tendru.

Na boku tendru byly dlouhé plnicí klapky, které umožnily velmi rychle plnit vodu z vodního jeřábu, přičemž stačilo lokomotivu zastavit s přesností na 1-2 metry.

Spojení lokomotivy s tendrem[editovat | editovat zdroj]

Tendr lokomotivy Union Pacific

Spojení lokomotivy s tendrem obvykle tvořila spojovací tyč s oky na koncích. Teprve později se začalo používat spojení s předpětím - po stranách spojovací tyče přibyly na tendru dva nárazníčky, které se opíraly o desku na zadní části rámu lokomotivy. Toto spojení zvýšilo stabilitu chodu, takže bylo možné provozovat lokomotivu shodnou nebo téměř shodnou maximální rychlostí v obou směrech. K zajištění bezpečnosti posádky pro případ lomu spojovací tyče sloužily ještě nouzové spojovací tyče s oválnými oky.

Vzhledem k uvedeným omezením rychlosti a také s ohledem na výhled obsluhy při jízdě tendrem vpřed byly lokomotivy v koncových stanicích obvykle otáčeny na točnách nebo kolejových trianglech.

Zvláštní konstrukce tendrů[editovat | editovat zdroj]

Vanový tendr[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce tohoto tendru vychází z konstrukce kotlového vozu. Kotel je v horní části seříznutý. Výhodou tohoto tendru je obvykle lehčí konstrukce, shodné díly s vozy, nevýhodou je větší délka ve srovnání se stejně objemným tendrem klasické stavby.

Tendr Vanderbiltův[editovat | editovat zdroj]

Je podobné konstrukce jako tendr vanový, vodojem má kruhový průřez (není seříznutý).

Kabinový tendr[editovat | editovat zdroj]

Úsporná opatření na německých, rakouských, ale i amerických drahách vedla k nahrazení služebního vozu malou kabinkou pro vlakvedoucího v tendru.

Tendr s uličkou[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva ř. A4 LNER - dobře patrná střecha uličky, okénko a přechod do vozů

Některé společnosti provozující vlaky jedoucí bez zastávek na delší vzdálenosti používaly tendry s postranní uličkou, které umožňovaly vystřídání posádky za jízdy.

Kondenzační tendr[editovat | editovat zdroj]

V krajích, kde byl nedostatek vody, býval u lokomotiv použit tendr, který obsahoval zařízení, ve kterém použitá pára kondenzovala.

Dobírání vody za jízdy[editovat | editovat zdroj]

Železniční správy ve Francii a Velké Británii a některé americké železnice[1] ve snaze o maximální zkrácení jízdních dob používaly systém dobírání vody za jízdy. V kolejích byl žlab naplněný vodou. Z lokomotivy se spustila roura, která se ponořila pod vodní hladinu a nabírala vodu do tendru. Toto zařízení v činnosti je možné spatřit na začátku filmu Člověk bestie s Jeanem Gabinem.

Tendry u jiných trakcí, pomocné tendry[editovat | editovat zdroj]

V některých případech se používají tendry u dieselových nebo turbínových lokomotiv pro zvětšení akčního rádia. Československá turbínová lokomotiva TL 659.0 používala klasický dvounápravový kotlový vůz. Parní lokomotivy někdy používají další tendr na vodu.

Značení tendrů v Československu[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako u značení lokomotiv byl i u tendrů používaných v Československu používán systém inženýra Kryšpína. Číslo tendrové řady se skládalo ze tří velkých číslic, z nichž první udávala přibližný objem uhláku v metrech krychlových zmenšený o 3 a další dvě objem vodojemu. Čtvrtá číslice udávala případné rozlišení tendrové řady a další číslice pořadové číslo v řadě. Při objemu uhláku nad 12 m³ byla první číslice 9.

Příklad:

  • tendr řady 815.0 má objem uhláku 11 m³ a objem vodojemu 15 m³

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ROSS, David. Encyklopedie lokomotiv a vlaků : chronologický přehled více než tisíce parních, termomotorových a elektrických lokomotiv a jednotek od roku 1825 až do současnosti. 1. české vyd. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství 544 s. Dostupné online. ISBN 8073603136. S. 207. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]