Řadová číslovka

Řadová číslovka je číslovka, která vyjadřuje pozici objektu v řadě, označují pořadí (odpověď na otázku kolikátý?), tedy např. první, druhý, třetí, čtvrtý, stý, několikátý… Tímto způsobem se každému prvku řady přidělí přirozené číslo, které slouží jako jeho index a ukazuje, jak „daleko“ od počátku řady prvek leží. Řadové číslovky gramaticky zpravidla fungují jako přídavné jméno („osmý“).

Koncept řadových číslovek v matematice zobecňují ordinální čísla.

Zápis řadových číslovek

Koncovky

V angličtině se jako indikátor řadové číslovky používá přípona psaná za číslicí: 1st, 2nd nebo 2d, 3rd nebo 3d, 4th, 11th, 21st, 101st, 477th. Tyto přípony jsou psané buď normálními malými písmeny, nebo psanými jako horní index, v 19. století bylo zvykem navíc tento index podtrhávat.

V románských jazycích (italštině, španělštině, portugalštině a galštině) se jako indikátor řadové číslovky používá přípona „o“ pro mužský rod a „a“ pro ženský rod (primo, prima) jako horní index, „o“ je přitom někdy nahrazováno symbolem stupně nebo diakritickým kroužkem. Ve španělštině se v některých případech jako index používají poslední dvě písmena příslušné koncovky („er“). Ve španělštině a portugalštině, na rozdíl od italštiny, se za číslicí ještě před indexovou příponou píše tečka, která vyjadřuje, že jde o zkratku. V některých typech (fontech) písma jsou tyto přípony standardně podtržené.

Psané koncovky se pro rozlišení řadových číslovek používají v řadě jazyků, někde psané jako horní index, jinde připojované přímo za číslici, v některých jazycích se oddělují spojovníkem (ruština) nebo dvojtečkou (švédština, částečně finština).

Tečka

V němčině a řadě dalších jazyků (češtině, slovenštině, slovinštině, srbštině, bosenštině, chorvatštině, v maďarštině a turečtině, dánštině, norštině, finštině, estonštině, lotyštině, islandštině, faerštině a baskičtině) se řadové číslovky označují tečkou za číslicemi. Připadne-li takový výraz na konec věty, druhá tečka (označující konec věty) se vynechává.

V polštině se také používá pro řadové číslovky tečka za číslicemi, ale může být vynechána, pokud není pochybnost o tom, jestli číslo vyjadřuje základní, nebo řadovou číslovku. V srbštině se tečka používá pouze za arabskými číslicemi, nikoliv za římskými. Finština tečku používá pouze pro vyjádření řadové číslovky v prvním pádu, v ostatních pádech se používá dvojtečka s příponou (např. „3:nnen“). Ve švédštině je používání tečky pro řadové číslovky považováno za archaické, avšak v některých oborech (například ve vojenství) je stále živé.

Některé autokorekční systémy nepočítají s tím, že by za tečkou mohla pokračovat věta, a následujícímu slovu automaticky vnucují velké počáteční písmeno.

Ve španělštině a portugalštině se píše tečka ve funkci výpustky mezi číslicemi a koncovkou.

Řadové číslovky v češtině

Řadové číslovky se v češtině zpravidla tvoří přidáním přípony -ý (případně -í) k základní číslovce, resp. k jejímu kmeni. U číslovek končících v základním tvaru na -et neob -ět se přitom hláska a písmeno „e“ mění v „á“. Řadové číslovky první (prvý), druhý, třetí a čtvrtý se z tohoto hlediska jeví jako nepravidelné. Od slov typu milion či bilion se řadová číslovka tvoří příponou -tý, obdobně i od čísla nula (nultý). O číslovce „miliarda“ František Trávníček i další autoři psali, že k ní řadová číslovka neexistuje, a Trávníček dovozoval, že správně utvořená by zněla „miliardý“, I. Poldauf, K. Šprunk: Čeština jazyk cizí, 1968, s. 132.</ref> řada slovníků však uvádí jako správný tvar „miliardtý“.

Je-li základní číslovka tvořena více slovy, do tvaru řadové číslovky se upravují všechna slova (152. = „stý padesátý druhý“, 215. = „dvoustý patnáctý“, 368. = „třístý šedesátý osmý“), řadové číslovky pro rovné stovky od 200 do 900 však mají podobu složenin (čtyřstý, devítistý), taková složenina je možná u pro rovné stovky od 1100 do 1900 (devatenáctistý), obdobně se počítá i v tisících (dvoutisící, pětadvacetitisící nebo dvacetipětitisící, stotisící), v některých případech ve více možných variantách (dvěstětisící, třistatisící, čtyřistatisící i dvousettisící, třísettisící, čtyřsettisící), a v milionech (desetimiliontý). Je možný i druhý typ tvoření číslovek řadových, kde se číslovka vyjadřující stovky ponechává spřažená s číslovkou vyjadřující desítky nebo jednotky, např. stoprvní, stodvanáctý, stodvacátý, dvěstěpadesátý. Je možná i řada dalších variant, například 152. = „stý dvaapadesátý“ nebo „stodvaapadesátý“.

Při vypsání celé číslovky slovem (třináctý den, dvacáté místo) se používají obecná pravidla pro psaní přídavných jmen. Ve výrazech typu „tisící devítistý sedmdesátý čtvrtý“ se slova oddělují podobně jako u základních číslovek, dohromady se píšou složené číslovkové výrazy typu pětadvacátý, stopadesátý, devítistý.

Již první vydání matičního Brusu jazyka českého z roku 1877 připouštěl vedle výrazu „roku tisícího osmistého sedmdesátého pátého“ i tvar „roku tisíc osm set sedmdesátého pátého“. U některých typů výrazů se různé příručky ve svých doporučení liší nebo připouštějí více možností, například „sto dvanáctý“ i „stodvanáctý“, k psaní stovek s desítkami dohromady se v těchto případech přikláněla například Poldaufova-Šprunkova mluvnice češtiny pro cizince Čeština jazyk cizí, např. „stoosmdesátý čtvrtý“.

Řadové číslovky jsou gramaticky zpravidla ve funkci přídavného jména, čemuž ve flektivních jazycích včetně češtiny odpovídá i skloňování. Číslovky první, třetí a tisící se skloňují podle vzoru jarní, ostatní adjektivní číslovky podle vzoru mladý.

Při použití číslic se řadové číslovky vyznačují doplněnou tečkou: 13. den, 20. místo, Karel IV. atd.. Zápis číslicí v češtině a slovenštině reprezentuje číslovku ve všech jejích pádech, tj. při skloňování se před tečku ani za tečku žádná pádová koncovka nepřipisuje. Nahrazovat tečku v zápise koncovkou řadové číslovky připojenou za číslo, ať už se spojovníkem nebo bez spojovníku, je v češtině považováno za chybné.

Pokud je číslovka uvedena až za slovem označujícím počítanou věc, pak se číselný zápis řídí tím, jako by šlo o číslovku základní (v roce 1998, bastion XIII), a to i v případech, kdyby by ji bylo možno číst i jako číslovku řadovou (na straně 22 = na straně dvacáté druhé). Číslování panovníků je však vždy interpretováno jako řadové číslovky a v češtině se píše římským číslem s tečkou (Karel IV., Benedikt XVI.).

Související příslovce

Výrazy typu „podruhé“, „posté“ klasifikuje Slovník spisovného jazyka českého i Slovník spisovné češtiny jako příslovce, nikoliv jako číslovky ve funkci příslovce, slova „pokolikáté“ a „poněkolikáté“ nejsou ve slovníku Internetové jazykové příručky ÚJČ AVČR jako samostatná hesla vůbec uvedena, přičemž ve výkladech a příkladech k jiným heslům je slovo „poněkolikáté“ psáno dohromady a „po kolikáté“ zvlášť.

Tvary typu „zaprvé“, „zadruhé“ nejsou v tištěných slovnících češtiny obsaženy, slovník Internetové jazykové příručky u nich připouští psaní dohromady i zvlášť, k slovním druhům je nepřiřazuje.

Pravopisnými pravidly pro tento typ výrazů se zabýval Ondřej Hausenblas v časopise Naše řeč v roce 1998. Pravidla pravopisu z roku 1993 připouštěla u nižších čísel dvě varianty (poprvé i po prvé, podruhé i po druhé, pokaždé i po každé), avšak tvary pro vyšší čísla se explicitně nezabývají. Tvary podvacáté, potřicátéprvé, pošedesátéosmé psané dohromady by podle Hausenblase byly nejen „divné“, ale opravdu by nevyhovovaly Pravidlům, která podle něj částečné psaní dohromady připouštějí pouze při převráceném pořadí jednotek a desítek. Ve výkladové části Pravidla z roku 1993 v § 96 uvádějí, že spojení předložek se zájmeny a číslovkami se píšou většinou dohromady, např. vjedno, zajedno, obojím způsobem se však píše např. poprvé i po prvé. Hausenblas doklady neúplnosti a nekonzistentnosti kodifikace uzavírá konstatováním, že rozhodnutí o tom, co psát dohromady a co zvlášť, je ve spisovném jazyce evidentně dost subjektivní, a výzvou, abychom se drželi Pravidel, kde můžeme a umíme, ale nepronásledovali zle ty, kdo se náhodou nebo vědomě od příkladů na číslovkové výrazy odchýlí.

Aplikace na jiná než přirozená čísla

Řadová číslovka „nultý“, případně řadové číslovky vztahující se k jiným nepřirozeným číslům (záporná čísla, zlomky), vznikly extrapolací nebo interpolací řadového číslování bodových prvků na číselné ose.

Počítáme-li například poledníky v intervalu jednoho stupně a poledník pro zeměpisnou délku 1 stupně nazveme prvním poledníkem, pak v zeměpisné délce 0 stupňů budeme mít 360. poledník, díky extrapolaci však o něm lze mluvit i jako o nultém poledníku a obdobně lze na základě interpolace uvažovat například dvouapůltý poledník. Zde však již nejde o řadové číslovky v pravém smyslu slova.

Pořadí číselných intervalů

Pokud řadovými číslovkami neoznačujeme body na číselné ose, ale číselné intervaly (úseky), pak je nutno pamatovat na to, že půlnočním časem 0:00 začíná první hodina dne, nikoliv nultá, a narozením začíná první rok života, nikoliv nultý. Třetí hodina na hodinách odbíjí v okamžiku, kdy je dovršena, a podobně 18. narozeniny má člověk v den, kdy osmnáctý rok svého života dokončil, nikoliv když jej zahajuje. To koliduje s těmi formami vyjádření, kde udáváme počet dokončených (celých) úseků, tedy číslo o jednu menší, než je pořadí aktuálního úseku: udává-li někdo, že mu je 13 let, znamená to, že aktuálně prožívá již 14. rok svého života. Čas 8:35 je součástí 9. hodiny dne a rok 1867 patří k 19. století, nikoliv k 18.