Ivan Sergejevič Turgeněv: Porovnání verzí
m r2.7.3) (Robot: Odebírám diq:Ivan Turgenjev; kosmetické úpravy |
m chybný odkaz -- místo města pták |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
[[Soubor:IvanTurgenev.jpeg|thumb|upright=0.9|Fotografie Ivana Sergejeviče Turgeněva]] |
[[Soubor:IvanTurgenev.jpeg|thumb|upright=0.9|Fotografie Ivana Sergejeviče Turgeněva]] |
||
'''Ivan Sergejevič Turgeněv''' ([[9. listopad]]u [[1818]] Spasskoje u [[ |
'''Ivan Sergejevič Turgeněv''' ([[9. listopad]]u [[1818]] Spasskoje u [[Orjol|Orla]]– [[3. září]] [[1883]] Bougival u [[Paříž]]e) byl [[rusko|ruský]] [[spisovatel]], prozaik, básník a publicista. |
||
== Život == |
== Život == |
Verze z 10. 12. 2012, 00:51
Ivan Sergejevič Turgeněv (9. listopadu 1818 Spasskoje u Orla– 3. září 1883 Bougival u Paříže) byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista.
Život
Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirějevskij, Chomjakov), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen). [1]
Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.[2] Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.
Dílo
Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem. „Lovcovy zápisky“ podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.
Básně
- Paraša – poema
Romány
- Otcové a děti – román zabývající se generační problematikou.
- Rudin – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. zbytečného člověka.
- Šlechtické hnízdo
- V předvečer
- Dým
- Novina
Povídky a novely
- Lovcovy zápisky – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují Šafář, Běžin Luh nebo Pěvci.
- Jarní vody
- Asja
- Hodinky
- První láska
Drama
- Měsíc na vsi
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Sergejevič Turgeněv na Wikimedia Commons
Reference
Literatura
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Sergejevič Turgeněv
- J. Hrubý, doslov v I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891
- Ottův slovník naučný, heslo Sv. 1, str. 1
Související články
Externí odkazy
CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.