Mithraismus: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 30. 11. 2012, 12:08

Mithraismus byl náboženský směr, jehož ústřední postavou byl bůh či syn boží zvaný Mithras (neboli Mithra, toto jméno má v avestštině význam zhruba: ten, který svazuje), v užším pojetí jeho kult sám o sobě. Měl pravděpodobně navazovat na původní zoroastrismus. Hlavním cílem mithraismu byla spása lidské duše, které lze dosáhnout zasvěcením do mystérií. Plněním různých příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout 7 stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami 7 planet (sblížení mithraismu, obdobně jako gnosticismu s astrologií).

Charakteristika

Zmíněných sedm stupňů neslo názvy Corax (Havran), Nymphus (Ženich), Miles (Voják), Leo (Lev), Perses (Peršan), Heliodromus (Sluneční běžec) a nakonec Pater (Otec). Zasvěcenci během obřadů nosili masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům. Zasvěceným během křtu bylo na čele vytetováno znamení neznámé podoby,^[1]^[2] značka měla pravděpodobně tvar kříže ve tvaru písmene X (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.^[3]

Není známo, proč helénský a římský mithraismus není přímým pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velice výrazná, avšak Mithra byl zastíněn nejvyšším božstvem Ahurou Mazdou, čímž byl odsunut na vedlejší kolej.^[4] Proto se mithraismus neuchytil v Persii, nýbrž až v římské říši, kde byl silně rozšířen hlavně v 1. století (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce v Británii). V Íránu nebyla dosud nalezena žádná svatyně ani tauroktonie, což je důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž v helénistickém světě. Mithra byl velice oblíbený v království Pontus (zdejší králové nesli jméno Mithradatés, což znamená doslova "daný Mithrou"). Po porážce království Pontus Římem začaly spousty Mithrových vyznavačů včetně bývalé pontské armády tvořit významný počet v řadách kilikijských pirátů, což je zřejmý důkaz, že mithraismus se začal vytvářet v Malé Asii^[5] a později podlehl vlivům řecko-římského pohanství, antiky, objevů řeckých astrologů a možná i křesťanství.^[6]^[7]

Mithras se vynořil či zrodil ze skály v jeskyni.^[8]^[9] Sbíral plody či sklízel obilí, a dále zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Mithra poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.^[10] Mithras byl prezentován jako bůh slunce a bojovník, jeho kult byl velice populární v římské armádě. Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila podzemní svatyně (mithraeum) s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova života. Ústředním výjevem vnitřku chrámu byla tzv. tauroktonie, což byl výjev Mithry, kterak zabíjí býka.

Raná křesťanská církev často kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu úlohu spasitele stejně jako Kristus v křesťanství. Narození Mithry se v Římě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus), kdy jsou slavena narození dalších slunečních božstev. Mithras je podobný dvěma antickým bohům slunce, římskému aureliánskému bohu Solovi (který je často zobrazován jako božstvo podřízené Mithrovi) a řeckému Héliovi, na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (dexiósis), a cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.^[11]

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mithraismus na Wikimedia Commons

Reference

↑ Tertullian, De praescriptione haereticorum 40
↑ Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in Mysteria Mithrae, ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501
↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 34
↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 34
↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 19-24
↑ Reinhold Merkelbach, Mithras, Konigstein, 1984, ch. 75-7
↑ Beck, R., Merkelbach's Mithras, p. 304, 306.
↑ Commodian, Instructiones 1.13
↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 45
↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 45
↑ Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 46

Literatura

TURCAN, Robert. Mithra a mithraismus. Překlad Veronika Sysalová. Praha: Vyšehrad, 2004. 175 s. ISBN 80-7021-708-1.

Šablona:Link FA Šablona:Link GA

[1] Tertullian, De praescriptione haereticorum 40

[2] Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in Mysteria Mithrae, ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501

[3] Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 34

[4] Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 34

[5] Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 19-24

[6] Reinhold Merkelbach, Mithras, Konigstein, 1984, ch. 75-7

[7] Beck, R., Merkelbach's Mithras, p. 304, 306.

[8] Commodian, Instructiones 1.13

[9] Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 45

[10] Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 45

[11] Robert Turcan, Mithra a Mithraismus str. 46

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Zmíněných sedm stupňů neslo názvy ''Corax'' (Havran), ''Nymphus'' (Ženich), ''Miles'' (Voják), ''Leo'' (Lev), ''Perses'' (Peršan), ''Heliodromus'' (Sluneční běžec) a nakonec ''Pater'' (Otec). Zasvěcenci během obřadů nosili masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům. Zasvěceným během křtu bylo na čele vytetováno znamení neznámé podoby,<ref>[[Tertullian]], ''De praescriptione haereticorum'' 40</ref><ref>Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in ''Mysteria Mithrae'', ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501</ref> značka měla pravděpodobně tvar kříže ve tvaru písmene ''X'' (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref>
-Není známo, proč helénský a římský mithraismus není přímým pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velice výrazná, avšak Mithra byl zastíněn nejvyšším božstvem [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž byl odsunut na vedlejší kolej.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Proto se mithraismus neuchytil v [[Persie|Persii]], nýbrž až v [[Starověký Řím|římské říši]], kde byl silně rozšířen hlavně v 1. století (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce v Británii). V Íránu nebyla dosud nalezena žádná svatyně ani tauroktonie, což je důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž v helénistickém světě. Mithra byl velice oblíbený v [[Pontus|království Pontus]] (zdejší králové nesli jméno ''Mithradatés'', což znamená doslova "''daný Mithrou''"). Po porážce království Pontus Římem začaly spousty Mithrových vyznavačů včetně bývalé pontské armády tvořit významný počet v řadách kilikijských pirátů, což je zřejmý důkaz, že mithraismus se začal vytvářet v Malé Asii<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref> a později podlehl vlivům [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římského]] [[pohanství]], [[Antika|antiky]], objevů řeckých [[astrologie|astrologů]] a možná i [[křesťanství]].<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>
+Není známo, proč helénský a římský mithraismus není přímým pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velice výrazná, avšak Mithra byl zastíněn nejvyšším božstvem [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž byl odsunut na vedlejší kolej.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Proto se mithraismus neuchytil v [[Persie|Persii]], nýbrž až v [[Starověký Řím|římské říši]], kde byl silně rozšířen hlavně v 1. století (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce v Británii). V Íránu nebyla dosud nalezena žádná svatyně ani tauroktonie, což je důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž v helénistickém světě. Mithra byl velice oblíbený v [[Pontus|království Pontus]] (zdejší králové nesli jméno ''Mithradatés'', což znamená doslova "''daný Mithrou''"). Po porážce království Pontus Římem začaly spousty Mithrových vyznavačů včetně bývalé pontské armády tvořit významný počet v řadách kilikijských pirátů, což je zřejmý důkaz, že mithraismus se začal vytvářet v Malé Asii<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref> a později podlehl vlivům [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římského]] [[pohanství]], [[Starověk|antiky]], objevů řeckých [[astrologie|astrologů]] a možná i [[křesťanství]].<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>
 Mithras se vynořil či zrodil ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody či sklízel obilí, a dále zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Mithra poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Mithras byl prezentován jako bůh slunce a bojovník, jeho kult byl velice populární v římské armádě. Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila podzemní svatyně (''mithraeum'') s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova života. Ústředním výjevem vnitřku chrámu byla tzv. ''[[tauroktonie]]'', což byl výjev Mithry, kterak zabíjí býka.