Dánsko-Norsko

Dánsko-Norsko nebo Království Dánska a Norska (dánsky Danmark-Norge, norsky kongerikene Danmark og Norge a Danmark-Noreg) byl název personální unie, která se rozkládala mezi lety 1536–1814 na území dnešního Dánska, Norska, Grónska, Faerských ostrovů a Islandu. Jednalo se o spolek dvou království, Dánského a Norského, která se spojila po rozpadu Kalmarské unie.

Někdy se pro tento spolek používá označení, poněkud zjednodušeně, Dánské království, vzhledem k tomu, že Dánské království hrálo zdaleka nejdůležitější roli. Tento termín zahrnuje království patřící pod správu Oldenburgů v roce 1460 a nezahrnuje vévodství ve Šlešvicku a Holštýnsku. Používaly se zde dva úřední jazyky, dánština a němčina.

Vlastní termín Dánsko-Norsko sleduje historické a zákonné kořeny této unie. Byl převzat z oficiálního titulu používaného Oldenburgy. Králové z této dynastie se vždy nechávali titulovat jako králové Dánska a Norska, Venedů a Gótů.