Pracovní sobota: Porovnání verzí
m KSČ->Komunistická strana Československa |
m typo |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Pracovní sobota''' je označení sobot, které i po zavedení pětidenního pracovního týdne zůstaly pracovní, a to z důvody náhrady za jiné volno – zpravidla za [[státem uznaný svátek]]. Do zavedení pětidenního pracovního týdne se v sobotu do práce chodilo stejně, jako v jiné pracovní dny, a každá sobota tak byla pracovní, ovšem bývala kratší, např. šestihodinová. |
'''Pracovní sobota''' je označení sobot, které i po zavedení pětidenního pracovního týdne zůstaly pracovní, a to z důvody náhrady za jiné volno – zpravidla za [[státem uznaný svátek]]. Do zavedení pětidenního pracovního týdne se v sobotu do práce chodilo stejně, jako v jiné pracovní dny, a každá sobota tak byla pracovní, ovšem bývala kratší, např. šestihodinová. |
||
V 60. letech se střídala jedna pracovní a jedna nepracovní sobota. V souvislosti se zkracováním pracovní doby v západních zemích byl v roce [[1968]] zaveden pětidenní pracovní [[týden]] i v [[Československo|Československu]].<ref>Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem </ref> s dvěma dny pracovního volna. I po tomto přechodu byly vyhlašovány některé soboty jako pracovní. Sobota, kdy se muselo z rozhodnutí vlády jít povinně nejen do práce, ale i do školy, se nazývala '''pracovní sobota'''. Pracovních sobot, které nesouvisely s přesunem pracovního volna, postupně během 80. let ubývalo - poslední taková byla 11.3.1989. Existuje nepotvrzená hypotéza, podle které důvodem pro vyhlašování pracovních sobot dávno po uzákonění pětidenního pracovního týdne, byla snaha centrálních plánovacích orgánů dosáhnout stejného počtu pracovních dnů v jednotlivých letech pětiletky. |
V 60. letech se střídala jedna pracovní a jedna nepracovní sobota. V souvislosti se zkracováním pracovní doby v západních zemích byl v roce [[1968]] zaveden pětidenní pracovní [[týden]] i v [[Československo|Československu]].<ref>Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem </ref> s dvěma dny pracovního volna. I po tomto přechodu byly vyhlašovány některé soboty jako pracovní. Sobota, kdy se muselo z rozhodnutí vlády jít povinně nejen do práce, ale i do školy, se nazývala '''pracovní sobota'''. Pracovních sobot, které nesouvisely s přesunem pracovního volna, postupně během 80. let ubývalo - poslední taková byla 11. 3. 1989. Existuje nepotvrzená hypotéza, podle které důvodem pro vyhlašování pracovních sobot dávno po uzákonění pětidenního pracovního týdne, byla snaha centrálních plánovacích orgánů dosáhnout stejného počtu pracovních dnů v jednotlivých letech pětiletky. |
||
V polovině 80. let nastal dočasný nárůst pracovních sobot. V několika případech byla za dodatečný pracovní den určena i [[neděle]], což nastávalo okolo Vánoc, Nového roku, Prvního máje a výročí osvobození, pokud tyto svátky připadly v průběhu týdne. |
V polovině 80. let nastal dočasný nárůst pracovních sobot. V několika případech byla za dodatečný pracovní den určena i [[neděle]], což nastávalo okolo Vánoc, Nového roku, Prvního máje a výročí osvobození, pokud tyto svátky připadly v průběhu týdne. |
||
Jako příklad lze uvést 2 pracovní neděle po sobě v roce 1985 - 5. a 12.5. |
Jako příklad lze uvést 2 pracovní neděle po sobě v roce 1985 - 5. a 12. 5. |
||
V roce 1990 byly uvažovány 3 pracovní soboty: 1) 28.4. (místo Po 30.4.), 2) 22.12. (místo Po 24.12.) a 3)29.12. (místo Po 31.12.), nakonec byla realizovaná jen první jmenovaná. |
V roce 1990 byly uvažovány 3 pracovní soboty: 1) 28. 4. (místo Po 30. 4.), 2) 22. 12. (místo Po 24. 12.) a 3) 29. 12. (místo Po 31. 12.), nakonec byla realizovaná jen první jmenovaná. |
||
Mimo centrálně stanovené pracovní soboty se v některých místech vyhlašovaly i další dodatečné pracovní soboty. |
Mimo centrálně stanovené pracovní soboty se v některých místech vyhlašovaly i další dodatečné pracovní soboty. |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
Proslulé jsou také pozdější „mamulovky“,<ref>''Chartistou na konci světa'', [[Respekt (týdeník)|Respekt]] 2/2007</ref> které vyhlašoval krajský tajemník [[Komunistická strana Československa|KSČ]] v [[Severomoravský kraj|Severomoravském kraji]] [[Miroslav Mamula]]. |
Proslulé jsou také pozdější „mamulovky“,<ref>''Chartistou na konci světa'', [[Respekt (týdeník)|Respekt]] 2/2007</ref> které vyhlašoval krajský tajemník [[Komunistická strana Československa|KSČ]] v [[Severomoravský kraj|Severomoravském kraji]] [[Miroslav Mamula]]. |
||
==Pracovní soboty v jiných zemích RVHP== |
== Pracovní soboty v jiných zemích RVHP == |
||
Pracovní soboty byly obvyklé i v jiných zemích východního bloku, v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] jich bylo mnohem více než v Československu, jednalo se o tzv. '''subótniky'''. |
Pracovní soboty byly obvyklé i v jiných zemích východního bloku, v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] jich bylo mnohem více než v Československu, jednalo se o tzv. '''subótniky'''. |
||
Leninský subbotnik (případně voskresnik) se pracovní sobotě podobá jen zdánlivě; šlo o dobrovolně-povinnou neplacenou práci nikoli v řádném zaměstnání, ale v domovské obci, zpravidla při úklidu, rekonstrukci veřejných budov či škol a podobně. Leninskému subbotniku se spíše než pracovní sobota podobá [[Akce Z]]. |
Leninský subbotnik (případně voskresnik) se pracovní sobotě podobá jen zdánlivě; šlo o dobrovolně-povinnou neplacenou práci nikoli v řádném zaměstnání, ale v domovské obci, zpravidla při úklidu, rekonstrukci veřejných budov či škol a podobně. Leninskému subbotniku se spíše než pracovní sobota podobá [[Akce Z]]. |
||
==Kulturní odkazy== |
== Kulturní odkazy == |
||
Na střídání pracovních a nepracovních sobot v šedesátých letech odkazuje refrén [[Karel Kryl|Krylovy]] písně ''Ocelárna'': |
Na střídání pracovních a nepracovních sobot v šedesátých letech odkazuje refrén [[Karel Kryl|Krylovy]] písně ''Ocelárna'': |
||
| Řádek 24: | Řádek 25: | ||
== Související články == |
== Související články == |
||
*[[Volná sobota v Polsku]] |
* [[Volná sobota v Polsku]] |
||
==Reference== |
== Reference == |
||
<references/> |
<references/> |
||
{{Portály|Komunistický režim v Československu}} |
{{Portály|Komunistický režim v Československu}} |
||
[[Kategorie:Historie]] |
[[Kategorie:Historie]] |
||
[[Kategorie:Komunistický režim v Československu]] |
[[Kategorie:Komunistický režim v Československu]] |
||
Verze z 1. 3. 2012, 17:44
Pracovní sobota je označení sobot, které i po zavedení pětidenního pracovního týdne zůstaly pracovní, a to z důvody náhrady za jiné volno – zpravidla za státem uznaný svátek. Do zavedení pětidenního pracovního týdne se v sobotu do práce chodilo stejně, jako v jiné pracovní dny, a každá sobota tak byla pracovní, ovšem bývala kratší, např. šestihodinová.
V 60. letech se střídala jedna pracovní a jedna nepracovní sobota. V souvislosti se zkracováním pracovní doby v západních zemích byl v roce 1968 zaveden pětidenní pracovní týden i v Československu.[1] s dvěma dny pracovního volna. I po tomto přechodu byly vyhlašovány některé soboty jako pracovní. Sobota, kdy se muselo z rozhodnutí vlády jít povinně nejen do práce, ale i do školy, se nazývala pracovní sobota. Pracovních sobot, které nesouvisely s přesunem pracovního volna, postupně během 80. let ubývalo - poslední taková byla 11. 3. 1989. Existuje nepotvrzená hypotéza, podle které důvodem pro vyhlašování pracovních sobot dávno po uzákonění pětidenního pracovního týdne, byla snaha centrálních plánovacích orgánů dosáhnout stejného počtu pracovních dnů v jednotlivých letech pětiletky. V polovině 80. let nastal dočasný nárůst pracovních sobot. V několika případech byla za dodatečný pracovní den určena i neděle, což nastávalo okolo Vánoc, Nového roku, Prvního máje a výročí osvobození, pokud tyto svátky připadly v průběhu týdne. Jako příklad lze uvést 2 pracovní neděle po sobě v roce 1985 - 5. a 12. 5.
V roce 1990 byly uvažovány 3 pracovní soboty: 1) 28. 4. (místo Po 30. 4.), 2) 22. 12. (místo Po 24. 12.) a 3) 29. 12. (místo Po 31. 12.), nakonec byla realizovaná jen první jmenovaná.
Mimo centrálně stanovené pracovní soboty se v některých místech vyhlašovaly i další dodatečné pracovní soboty. V letech 1968 a 1969 se pořádaly víceméně dobrovolné pracovní "Dubčekovy" sobotní směny na podporu reformního vedení státu. Proslulé jsou také pozdější „mamulovky“,[2] které vyhlašoval krajský tajemník KSČ v Severomoravském kraji Miroslav Mamula.
Pracovní soboty v jiných zemích RVHP
Pracovní soboty byly obvyklé i v jiných zemích východního bloku, v Sovětském svazu jich bylo mnohem více než v Československu, jednalo se o tzv. subótniky.
Leninský subbotnik (případně voskresnik) se pracovní sobotě podobá jen zdánlivě; šlo o dobrovolně-povinnou neplacenou práci nikoli v řádném zaměstnání, ale v domovské obci, zpravidla při úklidu, rekonstrukci veřejných budov či škol a podobně. Leninskému subbotniku se spíše než pracovní sobota podobá Akce Z.
Kulturní odkazy
Na střídání pracovních a nepracovních sobot v šedesátých letech odkazuje refrén Krylovy písně Ocelárna:
Na ostří nože, rezavé a tupé
zavěsí změny lichá sobota,
stelu si lože v dospávárně kupé,
noc ranní směny v šeru života.