Bitva u Wantu: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m údolí (geomorfologie)
Padouch (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Řádek 11: Řádek 11:
| velitel1= {{flagicon|USA}} Jonathan P. Brostrom †
| velitel1= {{flagicon|USA}} Jonathan P. Brostrom †
| velitel2=
| velitel2=
| síla1= {{flagicon|USA}} 48 vojáků <br /> + letecká podpora<br /> {{flagicon|Afghanistan}} 24 vojáků
| síla1= {{flagicon|USA}} 48 vojáků <br /> + letecká a dělostřelecká podpora<br /> {{flagicon|Afghanistan}} 24 vojáků
| síla2= přibližně 200
| síla2= přibližně 200
| ztráty1= {{flagicon|USA}} 9 mrtvých, 27 zraněných <br /> {{flagicon|Afghanistan}} 4 zranění
| ztráty1= {{flagicon|USA}} 9 mrtvých, 27 zraněných <br /> {{flagicon|Afghanistan}} 4 zranění
Řádek 19: Řádek 19:
'''Bitva u Wantu''' proběhla [[13. červenec|13. července]] [[2008]] v [[Afghánistán|afghánské]] provincii [[Nuristán]].
'''Bitva u Wantu''' proběhla [[13. červenec|13. července]] [[2008]] v [[Afghánistán|afghánské]] provincii [[Nuristán]].


Brzy ráno ve 4:00 místního času podniklo přibližně 200 [[Mudžáhid|mudžáhidů]] koordinovaný útok z několika směrů na rozestavěnou americkou základnu Kahler a pozorovací stanoviště Top Side poblíž vesnice Want v [[údolí (geomorfologie)|údolí]] Waygal. Útok se podařilo obráncům základny odrazit s příchodem posil a leteckou podporou po čtyřech hodinách tvrdého boje. Tři dny po bitvě [[16. červenec|16. července]] vydal generálmajor J. Schlosser rozkaz ke stažení amerických jednotek ze základny Kahler a z celého údolí Waygal. Protikoaliční bojovníci tak dosáhli velkého strategického vítězství, ačkoliv utrpěli v bitvě velké ztráty.
Brzy ráno ve 4:00 místního času podniklo přibližně 200 [[Mudžáhid|mudžáhidů]] koordinovaný útok z několika směrů na rozestavěnou americkou základnu Kahler a pozorovací stanoviště Top Side poblíž vesnice Want v [[údolí (geomorfologie)|údolí]] Waygal. Povstalecká palba z vesnice a okolních kopců brzy vyřadila z boje vozidla HMMWV a i minomet ráže 120 mm, povstalci se probojovali až k ochranným pískovým valům základny. Ve 4:29 zahájila dělostřelecká četa z Blessingu palbu do okolí perimetru základny, celkem vypálila téměř stovku tříštivo-trhavých granátů ráže 155 mm, palba z houfnic však nebyla příliš účinná. O půl hodiny později se nad bojištěm objevil bombardér [[Rockwell B-1 Lancer|B-1B Lancer]] a následně i dva bitevní vrtulníky [[Hughes AH-64 Apache|AH-64 Apache]] a letadla [[McDonnell Douglas F-15 Eagle|F-15E Strike Eagle]] a [[Fairchild A-10 Thunderbolt II|A-10 Thunderbolt II]]. Obránci základny začali získávat převahu a s příchodem posil s vozidly HMMWV bojová činnost nepřátel utichla.

Tři dny po bitvě [[16. červenec|16. července]] vydal generálmajor J. Schlosser rozkaz ke stažení amerických jednotek ze základny Kahler a z celého údolí Waygal. Protikoaliční bojovníci tak dosáhli velkého strategického vítězství, ačkoliv utrpěli v bitvě velké ztráty.


== Literatura ==
== Literatura ==

Verze z 27. 12. 2011, 02:15

Šablona:Válka

Bitva u Wantu proběhla 13. července 2008 v afghánské provincii Nuristán.

Brzy ráno ve 4:00 místního času podniklo přibližně 200 mudžáhidů koordinovaný útok z několika směrů na rozestavěnou americkou základnu Kahler a pozorovací stanoviště Top Side poblíž vesnice Want v údolí Waygal. Povstalecká palba z vesnice a okolních kopců brzy vyřadila z boje vozidla HMMWV a i minomet ráže 120 mm, povstalci se probojovali až k ochranným pískovým valům základny. Ve 4:29 zahájila dělostřelecká četa z Blessingu palbu do okolí perimetru základny, celkem vypálila téměř stovku tříštivo-trhavých granátů ráže 155 mm, palba z houfnic však nebyla příliš účinná. O půl hodiny později se nad bojištěm objevil bombardér B-1B Lancer a následně i dva bitevní vrtulníky AH-64 Apache a letadla F-15E Strike Eagle a A-10 Thunderbolt II. Obránci základny začali získávat převahu a s příchodem posil s vozidly HMMWV bojová činnost nepřátel utichla.

Tři dny po bitvě 16. července vydal generálmajor J. Schlosser rozkaz ke stažení amerických jednotek ze základny Kahler a z celého údolí Waygal. Protikoaliční bojovníci tak dosáhli velkého strategického vítězství, ačkoliv utrpěli v bitvě velké ztráty.

Literatura

  • ROVENSKÝ, Dušan. Bitva u Wantu: „Nebeští vojáci“ v krvavém Nuristánu, část I.. ATM. Leden 2010, čís. 01, s. 10 až 13. ISSN 1802-4823. 
  • ROVENSKÝ, Dušan. Bitva u Wantu: „Nebeští vojáci“ v krvavém Nuristánu, část II.. ATM. Únor 2010, čís. 02, s. 4 až 7. ISSN 1802-4823. 

Šablona:Geo

Šablona:Link GA