Edikt: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Portál Starověký Řím}} |
m r2.7.1) (robot přidal: sh:Edikt |
||
| Řádek 27: | Řádek 27: | ||
[[pl:Edykt]] |
[[pl:Edykt]] |
||
[[ru:Эдикт]] |
[[ru:Эдикт]] |
||
[[sh:Edikt]] |
|||
[[sv:Edikt]] |
[[sv:Edikt]] |
||
[[uk:Едикт]] |
[[uk:Едикт]] |
||
Verze z 10. 1. 2011, 22:14
Edikt (z lat. edicere vyřknout, zvěstovat) označuje původně v římském právo veřejné prohlášení úředníka (magistratus), jehož účinnost byla omezena dobou jeho úřadu. Později se tak v římské říši označovaly i výnosy císařů. V raném novověku užívali ediktů francouzští králové a římští císařové.
Významné edikty
- Edikt milánský (313) – prohlášení Constantina I. a Licinia o toleranci říše vůči dosud nepovoleným náboženstvím, zvláště křesťanství.
- Edikt wormský (1521) – výnos Karla V. na říšském sněmu, kterým bylo mimo zákon postaveno počínání Martina Luthera a jímž se zakazovalo číst a šířit jeho spisy.
- Edikt nantský (1598) – výnos Jindřicha IV., kterým uděloval základní práva francouzským hugenotům.
- Restituční edikt (1629) – výnos Ferdinanda II., který navracel protestantský majetek katolíkům.
- Edikt z Fontainebleu (1685) Ludvíka XIV. odvolával privilegia stanovená ediktem nantským.
- Edikt postupimský (1685) – toleranční edikt, vyhlášený braniborským kurfiřtem Fridrichem Vilémem, který poskytoval záruky hugenotům prchajícím z Francie v důsledku zrušení nantského ediktu.