Esej: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 8: Řádek 8:


Nejznámějším českým autorem esejů je [[František Xaver Šalda]], dále [[Jan Patočka]], [[Jan Mukařovský]], [[Václav Havel]], [[Karel Kosík]], [[Václav Bělohradský]], [[Pavel Švanda]] a další.
Nejznámějším českým autorem esejů je [[František Xaver Šalda]], dále [[Jan Patočka]], [[Jan Mukařovský]], [[Václav Havel]], [[Karel Kosík]], [[Václav Bělohradský]], [[Pavel Švanda]] a další.
Byla objevena v řecku známým řečníkem Cicerem.Během Fora.
Byla objevena v římě známým řečníkem Cicerem.Během Fora.tj forum romanum


==Fotografická esej==
==Fotografická esej==

Verze z 6. 1. 2011, 10:33

Michel de Montaigne, zakladatel eseje jako žánru.

Esej (řeckého původu, latinsky exagium – vážení, francouzsky essai – pokus, zkouška; v češtině maskulinum i femininum[1]) je literární odborně publicistický žánr středního či kratšího rozsahu, úvaha na určité téma, spočívající v přemýšlení o faktech a jejich hodnocení. Autor eseje posuzuje problém v širším kontextu, komentuje současná řešení a naznačuje nová, často klade otázky a společně se čtenářem na ně hledá odpověď. Esej je tedy jakýsi dialog autora se sebou samým i se čtenářem. Je často psána živým, obrazným jazykem. Nejběžnějšími tématy je: literatura, politika, věda, umění, společnost apod.

Autoři esejí

Termín do literatury přinesl Michel de Montaigne názvem své knihy Essays (1580). Do anglické literatury přinesl esej Francis Bacon. Dalšími světovými autory byli filosofové Immanuel Kant, Friedrich Hegel, spisovatelé George Orwell, Umberto Eco a další.

Nejznámějším českým autorem esejů je František Xaver Šalda, dále Jan Patočka, Jan Mukařovský, Václav Havel, Karel Kosík, Václav Bělohradský, Pavel Švanda a další. Byla objevena v římě známým řečníkem Cicerem.Během Fora.tj forum romanum

Fotografická esej

Fotografická esej se postupně stala základem moderního fotožurnalismu a je rovnocennou protiváhou literárního pojednání. Je společným výsledkem úsilí fotografa, obrazového redaktora a grafika. Obrazový redaktor se tu stal nepostradatelným. Zadával fotografovi úkol, konzultoval jej s ním a připravoval jeho koncepci. Byl to obrazový redaktor, kdo formoval hotový materiál. Výběrem snímků, jejich sestavením do myšlenkového celku, jejich rytmováním, jímž dosahoval dramatického napětí. Obrazový redaktor se stal režisérem moderního fotožurnalismu, v němž se výběr snímků a jejich skladba staly stejně důležitým faktorem jako snímky samy.[2]

Odkazy

Šablona:Portál Literatura Šablona:Portál Fotografie

Reference

  1. Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo esej. 
  2. Novinářská fotografie, Milan Kubic, Ročníková práce Pražské fotografické školy, 2007

Související články