Elefter Luarsabovič Andronikašvili: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Spory (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
Spory (diskuse | příspěvky)
rozdělení na odstavce, popis Andronikašviliho experimentu; zdroj Vzpomínky na kapalné helium, anglická wikipedie
Řádek 1: Řádek 1:
'''Elefter Luarsabovič Andronikašvili''' (25. 12. 1910 - 9. 9. 1989), {{vjazyce2|ru|Элевтер Луарсабович Андроникашвили}}, byl [[gruzíni|gruzínský]] a [[Sovětský svaz|sovětský]] experimentální fyzik, akademik Gruzínské akademie věd. Absolvoval v roce [[1932]] [[Leningrad|leningradskou]] polytechniku, v letech [[1935]] - [[1940]] přednášel na [[Tbilisi|tbiliské]] univerzitě. [[1940]] - [[1948]] pracoval v [[Moskva|Moskvě]] u [[Pjotr Leonidovič Kapica|P.L. Kapicy]], kde v roce [[1948]] obhájil doktorskou disertaci. Od 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od [[1951]] byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. Pracoval ve fyzice nízkých teplot, kosmického záření, v jaderné technice a [[biofyzika|biofyzice]]. Jeho práce v oboru kvantové hydrodynamiky patří k základním, protože experimentálně prokázal existenci dvou složek [[hélium|hélia II]], normální a [[supratekutost|supratekuté]] (Stalinova cena [[1952]])
'''Elefter Luarsabovič Andronikašvili''' (25. 12. 1910 - 9. 9. 1989), {{vjazyce2|ru|Элевтер Луарсабович Андроникашвили}}, byl [[gruzíni|gruzínský]] a [[Sovětský svaz|sovětský]] experimentální fyzik, akademik Gruzínské akademie věd, který přispěl k výzkumu [[supratekutost|supratekutého]] [[hélium II|hélia II]].


== Biografie ==
== Biografie ==
E.L. Andronikašvili absolvoval v roce [[1932]] [[Leningrad|leningradskou]] polytechniku, v letech [[1935]] - [[1940]] přednášel na [[Tbilisi|tbiliské]] univerzitě. [[1940]] - [[1948]] pracoval v [[Moskva|moskevském]] Ústavu fyzikálních problémů u [[Pjotr Leonidovič Kapica|P.L. Kapicy]], kde v roce [[1948]] obhájil doktorskou disertaci. Od 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od [[1951]] byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce [[1952]] obdržel Stalinovu cenu. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou [[Sovětský svaz|SSSR]].


== Přínos pro fyziku ==
Pracoval ve fyzice nízkých teplot, [[kosmické záření|kosmického záření]], v jaderné technice a [[biofyzika|biofyzice]]. Jeho práce v oboru [[kvantová hydrodynamika|kvantové hydrodynamiky]] patří k základním. V Ústavu fyzikálních problémů se začal zabývat experimenty se supratekutým héliem II. Provedl tzv. Andronikašviliho experiment, který potvrdil správnost dvousložkového modelu supratekutosti. Předmětem experimentu bylo měření [[perioda|periody]] a útlumu torzních kmitů soustavy disků v kapalném [[hélium|héliu]]. Disky byly vyrobeny z [[hliník|hliníkové]] fólie a navlečené na tyčku v malých vzdálenostech od sebe. Perioda kmitů byla pod teplotou přechodu od hélia I k supratekutému héliu II teplotně závislá. S klesající [[teplota|teplotou]] se perioda prodlužovala, až se v blízkosti [[absolutní nula|absolutní nuly]] blížila teoretické periodě ve [[vakuum|vakuu]]. To odpovídalo přibývání supratekuté složky na úkor normální.


== Literatura ==
== Literatura ==

Verze z 22. 8. 2010, 22:27

Elefter Luarsabovič Andronikašvili (25. 12. 1910 - 9. 9. 1989), rusky Элевтер Луарсабович Андроникашвили, byl gruzínský a sovětský experimentální fyzik, akademik Gruzínské akademie věd, který přispěl k výzkumu supratekutého hélia II.

Biografie

E.L. Andronikašvili absolvoval v roce 1932 leningradskou polytechniku, v letech 1935 - 1940 přednášel na tbiliské univerzitě. 1940 - 1948 pracoval v moskevském Ústavu fyzikálních problémů u P.L. Kapicy, kde v roce 1948 obhájil doktorskou disertaci. Od 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od 1951 byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce 1952 obdržel Stalinovu cenu. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou SSSR.

Přínos pro fyziku

Pracoval ve fyzice nízkých teplot, kosmického záření, v jaderné technice a biofyzice. Jeho práce v oboru kvantové hydrodynamiky patří k základním. V Ústavu fyzikálních problémů se začal zabývat experimenty se supratekutým héliem II. Provedl tzv. Andronikašviliho experiment, který potvrdil správnost dvousložkového modelu supratekutosti. Předmětem experimentu bylo měření periody a útlumu torzních kmitů soustavy disků v kapalném héliu. Disky byly vyrobeny z hliníkové fólie a navlečené na tyčku v malých vzdálenostech od sebe. Perioda kmitů byla pod teplotou přechodu od hélia I k supratekutému héliu II teplotně závislá. S klesající teplotou se perioda prodlužovala, až se v blízkosti absolutní nuly blížila teoretické periodě ve vakuu. To odpovídalo přibývání supratekuté složky na úkor normální.

Literatura

  • autobiografie: E.L. Andronikašvili - Vzpomínky na kapalné hélium, Mladá Fronta 1983

Šablona:Pahýl - biografie