Ratifikace: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
'''Ratifikace''' (z [[latina|lat.]] ''ratus'', platný a ''facere'', udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy případně ústavy.
'''Ratifikace''' (z [[latina|lat.]] ''ratus'', platný a ''facere'', udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy, případně ústavy.


Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v [[USA]] ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve [[Spojené království|Velké Británii]] vláda jménem královny. V [[Německo|Německu]] smlouvy ratifikuje president,<ref>http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I </ref>.
Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v [[USA]] ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve [[Spojené království|Velké Británii]] vláda jménem královny. V [[Německo|Německu]] smlouvy ratifikuje president<ref>http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I </ref>.


V [[Česká republika|České republice]] se ratifikačního procesu účastní obě komory Parlamentu, které s ratifikací vyslovují na základě článku 49 [[Ústava České republiky|Ústavy]] souhlas, a to u mezinárodních smluv:
V [[Česká republika|České republice]] se ratifikačního procesu účastní [[Parlament České republiky]], který s ratifikací vyslovuje na základě článku 10 a článku 10a [[Ústava České republiky|Ústavy]] souhlas, přičemž u mezinárodních smluv:
*a) upravujících práva a povinnosti osob,
*a) upravujících práva a povinnosti osob,
*b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
*b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
*c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
*c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
*d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
*d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
*e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem.
*e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem,
je třeba podle článku 49 [[Ústava České republiky|Ústavy]] souhlasu obou komor [[Parlament České republiky|parlamentu]]. Ratifikace mezinárodních smluv je pak na základě článku 63 odst. 1 písm. b) [[Ústava České republiky|Ústavy]] ukončena podpisem [[Prezident České republiky|prezidenta republiky]].

Ratifikace mezinárodních smluv je na základě článku 63 odst. 1 písm. b) [[Ústava České republiky|Ústavy]] ukončena podpisem [[Prezident České republiky|prezidenta republiky]].


Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování ([[referendum]]). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.
Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování ([[referendum]]). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.

Verze z 7. 8. 2010, 22:20

Ratifikace (z lat. ratus, platný a facere, udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy, případně ústavy.

Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v USA ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve Velké Británii vláda jménem královny. V Německu smlouvy ratifikuje president[1].

V České republice se ratifikačního procesu účastní Parlament České republiky, který s ratifikací vyslovuje na základě článku 10 a článku 10a Ústavy souhlas, přičemž u mezinárodních smluv:

  • a) upravujících práva a povinnosti osob,
  • b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
  • c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
  • d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
  • e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem,

je třeba podle článku 49 Ústavy souhlasu obou komor parlamentu. Ratifikace mezinárodních smluv je pak na základě článku 63 odst. 1 písm. b) Ústavy ukončena podpisem prezidenta republiky.

Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování (referendum). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.

Odkazy

Šablona:Portál Právo

Reference

Související články

Externí odkazy

CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.


  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.