Tykání: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m →Související články: onkání |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
== Související články == |
== Související články == |
||
* [[Majestátní plurál]] |
* [[Majestátní plurál]] |
||
* [[Onkání]] |
|||
* [[Onikání]] |
* [[Onikání]] |
||
* [[Vykání]] (včetně pravidel pro tykání a vykání) |
* [[Vykání]] (včetně pravidel pro tykání a vykání) |
Verze z 12. 8. 2009, 14:53
Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy). V některých jiných jazycích, např. němčině, se obdobně využívá onikání (oslovování ve 3. osobě množného čísla, oni), případně dalších jazykových prostředků.
V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního pozdravu (nazdar, ahoj, čau). Při vykání se používá formální dobrý den a na shledanou. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním jménem či přezdívkou. Oslovení pane, paní je formální a obvykle se používá jen při vykání.
Příklady:
- Petře, podej mi prosím pero. (tykání)
- Pane Nováku, podejte mi prosím pero. (vykání)
Související články
- Majestátní plurál
- Onkání
- Onikání
- Vykání (včetně pravidel pro tykání a vykání)
- Zdvořilost v různých jazycích