Dagmar Hochová: Porovnání verzí
m +defsort + kat + formality |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Dagmar Hochová''' (*[[1926]], [[Praha]]<ref>http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=3332</ref>) je česká dokumentární a reportážní [[Fotografie|fotografka]]. |
'''Dagmar Hochová''' (* [[1926]], [[Praha]]<ref>http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=3332</ref>) je česká dokumentární a reportážní [[Fotografie|fotografka]]. |
||
Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech [[1942]]-[[1943]] na [[Státní grafická škola v Praze|Státní grafické škole v Praze]], kde byla žačkou [[Jaromír Funke|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm|Josefa Ehma]]. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku [[1945]]/[[1946]]. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na [[Reklama|reklamní]] fotografii, a stala se jednou z prvních studentek [[prof.]] [[Karel Plicka|Karla Plicky]] na nově založené [[Filmová akademie múzických umění|Filmové akademii múzických umění]]. |
|||
Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. |
Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. |
||
Proslavily ji cykly ''Děti'', ''Síla věku'', ''Dvojice'', ''Svátky'' a slavnosti. Její [[Fotoaparát|kamera]] zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. |
|||
Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy. |
Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy. |
||
PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: ''Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.'' <ref>http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html</ref> |
PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: ''Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.'' <ref>http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html</ref> |
||
Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše. |
|||
[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla. |
[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla. |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou ''Konec chleba, počátek kamení''. |
V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou ''Konec chleba, počátek kamení''. |
||
V letech [[1990]]-[[1992]] byla |
V letech [[1990]]-[[1992]] byla poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]]. |
||
Za svou zásadní práci považuje snímek ''Proti zdi'' z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.<ref>http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/</ref> |
Za svou zásadní práci považuje snímek ''Proti zdi'' z roku [[1960]], portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.<ref>http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/</ref> |
||
==Výstavy== |
==Výstavy== |
||
Řádek 39: | Řádek 39: | ||
<references /> |
<references /> |
||
{{DEFAULTSORT:Hochová, Dagmar}} |
|||
⚫ | |||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Čeští fotografové]] |
||
⚫ | |||
[[Kategorie:Žijící lidé]] |
|||
[[Kategorie:Poslanci České národní rady]] |
Verze z 1. 1. 2009, 14:53
Dagmar Hochová (* 1926, Praha[1]) je česká dokumentární a reportážní fotografka.
Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942-1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené Filmové akademii múzických umění.
Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslavily ji cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její kamera zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy.
PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty. [2]
Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.
Fotoaparát neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.
V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech 1990-1992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2000 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy.
Za svou zásadní práci považuje snímek Proti zdi z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.[3]
Výstavy
- Síla věku, únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)[4]
- Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001 [5]
- Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008
Galerie
-
Výstava D. Hochové v Klášteru Dominikánů
Zdroje
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Hochová Šablona:Portál Fotografie
- ↑ http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=3332
- ↑ http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html
- ↑ http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/
- ↑ http://abart.artarchiv.cz/vystavy.php?IDvystavy=2421
- ↑ http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html