Luna 3: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 9. 6. 2008, 10:18

Luna 3 (známá také pod názvy Lunik 3 či 00021) byla sovětská vesmírná sonda, která jako první získala fotografie odvrácené strany Měsíce. Na Měsíci nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7 940 km od povrchu.

Popis sondy

Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů. Její délka byla 130 cm a šířka 90-120 cm. To bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými bateriemi. Část energie získávala i ze solárních článků, které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými hemisférami na koncích. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak odesílala pomocí skeneru pomocí rádiových vln přes soustavu šesti antén (čtyři byly v horní a dvě v dolní části).

Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C. Chladící systém byl důležitý, přehřátí mohlo způsobit poruchu přístrojového vybavení. Sonda byla vybavena detektorem mikrometeoritů a kosmického záření, jež bylo namontováno na vnější straně sondy. Stejně jako Luna 1 a Luna 2 neměla ani Luna 3 motory pro korekci své dráhy.

Průběh letu

Sonda startovala 4. října 1959 z kosmodromu Bajkonur. 7. října na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km, později i jeho odvrácenou stranu. Fotografování trvalo čtyřicet minut a po vyvolání filmu přímo na sondě předávala snímky Zemi. Mimo to zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pokračovala zpět k Zemi po oběžné dráze 47 - 480 000 km. V dubnu 1960 shořela v zemské atmosféře po 11-12 obězích.

Získané snímky

Snímky byly sice velmi nekvalitní, ale přece jen umožnily vytvořit první úplný atlas měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílný charakter krajiny odvrácené strany proti straně přivrácené. Sonda objevila nová pohoří ale pouze dvě moře, která byla pojmenována Mare Moscovrae (Moskevské moře) a Mare Desiderii (Moře Snů). Svého hlavního cíle sonda dosáhla a připsala Sovětům další prvenství v závodech v dobývání kosmu.

Zdroje

Související články

Program Luna

Literatura

LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.

Externí odkazy

Luna 3 na stránkách Kosmo.cz

Šablona:Portál Kosmonautika

Program Luna

{{{předchůdce}}}

Luna 3

{{{nástupce}}}

@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
-'''Luna 3''' (známá také pod názvy '''Lunik 3''' či '''00021''') byla sovětská vesmírná sonda, která poskytla lidstvu první fotografie odvrácené strany Měsíce. Na [[Měsíc]] však nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7&nbsp;940 km od povrchu.
+'''Luna 3''' (známá také pod názvy '''Lunik 3''' či '''00021''') byla sovětská vesmírná sonda, která jako první získala fotografie odvrácené strany Měsíce. Na [[Měsíc]]i  nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7&nbsp;940 km od povrchu.
 == Popis sondy ==
-Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů a rozměry sondy se pohybovaly mezi 130 centimetry na délku a 90-120 centimetry na šířku, což bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými [[Akumulátorová baterie|bateriemi]], ale část [[energie]] se již získávala ze [[solární článek|solárních článků]], které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými hemisférami na konci. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak měla odeslat pomocí [[skener]]u jako [[rádiová vlna|rádiové vlny]] pomocí soustavy šesti antén (čtyři byly v horní části a dvě v dolní). Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C (chladící systém byl důležitý kvůli vnitřní výbavě, u které by mohlo dojít k poruše). Sonda měla dále zařízení na zachycení [[mikrometeorit]]ů a [[kosmické záření|kosmického záření]], jenž bylo namontováno na vnější straně sondy. Spolu se sondami Luna 1 a Luna 2 je zařazována do jejich první kategorie bez možnosti korigovat dráhu svými motory.
+Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů. Její délka byla 130 cm a šířka 90-120 cm. To bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými [[Akumulátorová baterie|bateriemi]].  Část [[energie]] získávala i ze [[solární článek|solárních článků]], které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými [[hemisféra]]mi na koncích. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak odesílala pomocí [[skener]]u pomocí [[rádiová vlna|rádiových vln]] přes soustavu šesti antén (čtyři byly v horní a dvě v dolní části).
+Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C. Chladící systém byl důležitý, přehřátí mohlo způsobit poruchu přístrojového vybavení. Sonda byla vybavena detektorem [[mikrometeorit]]ů a [[kosmické záření|kosmického záření]], jež bylo namontováno na vnější straně sondy. Stejně jako [[Luna 1]] a [[Luna 2]] neměla ani Luna 3 motory pro korekci své dráhy.
 == Průběh letu ==
-Startovala [[4. říjen|4. října]] [[1959]] z kosmodromu Bajkonur a [[7. říjen|7. října]] na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km a později i odvrácenou stranu. Fotografování trvalo čtyřicet minut a po vyvolání filmu přímo na sondě předávala snímky Zemi. Mimo to ještě zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pak pokračovala nazpět k Zemi na oběžnou dráhu 47 - 480 000 km. V dubnu [[1960]] shořela v zemské atmosféře po 11-12 jejích obězích.
+Sonda startovala [[4. říjen|4. října]] [[1959]] z kosmodromu Bajkonur. [[7. říjen|7. října]] na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km, později i jeho odvrácenou stranu. Fotografování trvalo čtyřicet minut a po vyvolání filmu přímo na sondě předávala snímky Zemi. Mimo to zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pokračovala zpět k Zemi po oběžné dráze 47 - 480 000 km. V dubnu [[1960]] shořela v zemské atmosféře po 11-12 obězích.
 == Získané snímky ==
-Samotné snímky byly velice nekvalitní, ale přece jen umožnily vytvořit první úplný [[Atlas (kartografie)|atlas]] měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílnou krajinu než je na přivrácené straně. Objevila se nová pohoří a pouze dvě moře, která byla pojmenována ''[[Mare Moscovrae]]'' (Moskevské moře) a ''[[Mare Desiderii]]'' (Moře Snů). Hlavní svůj cíl sonda dosáhla a připsala Sovětům další cenné prvenství.
+Snímky byly sice velmi nekvalitní, ale přece jen umožnily vytvořit první úplný [[Atlas (kartografie)|atlas]] měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílný charakter krajiny odvrácené strany proti straně přivrácené. Sonda objevila nová pohoří ale pouze dvě moře, která byla pojmenována ''[[Mare Moscovrae]]'' (Moskevské moře) a ''[[Mare Desiderii]]'' (Moře Snů). Svého hlavního cíle sonda dosáhla a připsala Sovětům další prvenství v závodech v dobývání kosmu.
 == Zdroje ==