McDonnell F3H Demon: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 4. 4. 2008, 03:17

McDonnell F3H Demon byl palubní proudový stíhač amerického námořnictva. Byl nástupcem typu McDonnell F2H Banshee. V americkém námořnictvu byl používán v letech 1956–1964.

Vývoj

Vývoj F3H začal v roce 1949. Letoun byl konstruován jako jednomotorový, poháněný motorem Westinghouse J40, který měl dosahovat výkonu až 49 kN, což byl trojnásobek výkonu jednoho z motorů F2H Banshee. Byl to první projekt letounu s šípovými křídly, na kterém firma McDonnell pracovala a také první letoun US Navy, vybavený řízenými střelami.

První prototyp poprvé vzlétl 7. srpen 1951 a byl přitom pilotován testovacím pilotem Robertem Edholmem. První testy stroje způsobilého k operační službě probíhaly od ledna 1953. Hlavním problémem byl v té době motor, který měl jen poloviční výkon, než se čekalo a navíc byl velice nespolehlivý. Z prvních 35 letounů F3H-1N, které měly motor J40, bylo osm ztraceno při haváriích. Všechny kusy s tímto pohonem měly od té doby zakázané lety a pro letoun se hledala náhradní pohonná jednotka. Plánovaná průzkumná varianta F3H-1P nebyla nikdy realizována.

Jako nejlepší náhradní motor se ukázal být proudový motor Allison J71, který poháněl například palubní bombardér Douglas B-66 Destroyer. První nové kusy F3H s tímto motorem byly značeny F3H-2N. Tento motor ovšem měl větší rozměry, než původní J40 a proto musel McDonnell zvětšit křídlo a přepracovat trup letounu. Výkon J71 byl ale v operační službě nedostatečný pro letoun velikosti F3H a motor také trápily některé technické nedostatky. První Demon s motorem J71 vzlétl v říjnu 1954.

Dalším problémem bylo nalézt pro pilota letounu vhodné vystřelovací sedadlo. První modely byly shledány nevhodnými a byly nakonec nahrazeny novým vystřelovacím sedadlem firmy Martin-Baker, které se díky svým lepším výkonům v nízkých výškách a větší spolehlivosti, staly standardními v celé US Navy.

Přes tyto potíže objednalo námořnictvo sérii 239 kusů F3H-2, které byly dodávány od března 1956. Do konce výroby typu v listopadu 1959, bylo vyrobeno celkem 519 kusů. Byl to první americký palubní stíhač, schopný díky radaru AN/APG-51 operovat v každém počasí.

Standardní výzbrojí F3H-2N byly 4 kanóny Colt, ráže 20 mm Později byla horní dvojice kanónů odstraněna, aby se ušetřila hmotnost letounu. Pozdější modely, které byly přeznačeny na F3H-2M, byly schopné nést střely vzduch-vzduch AIM-7 Sparrow a později i AIM-9 Sidewinder. Letouny obvykle nesly oba typy střel. Na vnitřní dvojici závěsníků pak byl pověšen pár střel Sparrow a na vnějších pár střel Sidewinder. Když byly F3H používány k protivzdušné obraně letadlových lodí, nepoužívaly kanóny. Ty byly instalovány a používány při konkrétních akcích, jakou byla Kubánská krize, ve kterých se daly očekávat mise s útoky proti pozemním cílům. Průzkumná verze F3H-2P nebyla nikdy realizována.

V roce 1962 došlo ke změně označení amerických letadel a F3H se změnil na F-3. Z F3H-3N se stal F-3C, zatímco F3H-2M byl přeznačen na MF-3 a F3H-2 jednoduše na F-3B.

F3H byl hlavním palubním stíhačem US Navy až do roku 1962, kdy ho v této roli nahradil McDonnell F-4 Phantom II. Ten byl vlastně nejprve vyvíjen jako takový "Super Demon", tedy větší a výkonnější varianta F3H. Tento koncept se později objevil například u typu McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, kdy varianta F/A-18E/F, byla také mnohem větší, než původní verze.

Přestože byl F3H vyvíjen v době korejské války, nebyl nikdy bojově nasazen. Poslední jednotka s F3H, squadrona VF-161 Chargers, vyměnila své Demony za nové Phantomy v září 1964. Díky výbornému výhledu z pilotního prostoru byl Demon přezdíván "The Chair"".

Varianty

XF3H-1 - 2 prototypy F3H.

F3H-1N - Stíhací verze. Verze s motorem Westinghouse J40.

F3H-1P - Průzkumná verze F3H-1. Nerealizováno.

F3H-2 - Stíhací verze. Přepracovaný F3H-1 s novým motorem Allison J71, upraveným trupem a větším křídlem. V roce 1962 přeznačen na F-3B.

F3H-2N - Stíhací verze. Vylepšená varianta F3H-2. V roce 1962 přeznačen na F-3C.

F3H-2M - Stíhací verze. Upraven pro nesení řízených střel. V roce 1962 přeznačen na MF-3B.

F3H-2P - Průzkumná varianta F3H-2. Nerealizováno.

F3H-3 - Další vylepšení F3H-2. Nerealizováno.

Parametry

Posádka: 1
Délka: 17,98 m
Rozpětí: 10,77 m
Výška: 4,45 m
Plocha: 41,1 m²
Prázdná hmotnost: 9 656 kg
Plná hmotnost: 14 127 kg
Maximální vzletová hmotnost: 17 700 kg
Pohon: 1× Westinghouse J40-WE-22 (64 kN)

Výkony

Maximální rychlost: 1 152 km/h
Dolet: 2 900 km
Dostup: 13 000 m
Stoupavost: 72,9 m/s
Plošné zatížení: 293 kg/m²

Výzbroj

4× 20 mm kanón Colt Mk 12 (po 150 nábojích)
až 4× AIM-9 Sidewinder či AIM-7 Sparrow (pozdější verze)
až 2 720 kg pum

V tomto článku byl použit překlad textu z článku F3H Demon na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu McDonnell F3H Demon na Wikimedia Commons

- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
  - Lokální odkaz: F3H Demon
  - Wikidata: McDonnell F3H Demon

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 |cena za kus =
 |varianty =
-|hlavní uživatel = [[US Navy]]
+|hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států|US Navy]]
 |více uživatelů =
 }}
-'''McDonnell F3H Demon''' byl [[Letadlová loď|palubní]] [[Proudový motor|proudový]] [[Stíhačka|stíhač]] [[US Navy|amerického námořnictva]]. Byl nástupcem typu [[McDonnell F2H Banshee]]. V americkém námořnictvu byl používán v letech [[1956]]–[[1964]].
+'''McDonnell F3H Demon''' byl [[Letadlová loď|palubní]] [[Proudový motor|proudový]] [[Stíhačka|stíhač]] [[Námořnictvo Spojených států|amerického námořnictva]]. Byl nástupcem typu [[McDonnell F2H Banshee]]. V americkém námořnictvu byl používán v letech [[1956]]–[[1964]].
-===Vývoj===
+=== Vývoj ===
 Vývoj F3H začal v roce [[1949]]. Letoun byl konstruován jako jednomotorový, poháněný motorem [[Westinghouse]] [[J40]], který měl dosahovat výkonu až 49 kN, což byl trojnásobek výkonu jednoho z motorů F2H Banshee. Byl to první projekt letounu s šípovými křídly, na kterém firma McDonnell pracovala a také první letoun US Navy, vybavený řízenými střelami.
@@ Řádek 43: / Řádek 43: @@
 Přestože byl F3H vyvíjen v době korejské války, nebyl nikdy bojově nasazen. Poslední jednotka s F3H, squadrona ''VF-161 Chargers'', vyměnila své Demony za nové Phantomy v září 1964. Díky výbornému výhledu z pilotního prostoru byl Demon přezdíván "The Chair"".
-===Varianty===
+=== Varianty ===
 * '''XF3H-1''' - 2 prototypy F3H.
@@ Řádek 60: / Řádek 60: @@
 * '''F3H-3''' - Další vylepšení F3H-2. Nerealizováno.
-===Parametry===
+=== Parametry ===
 * Posádka: 1
 * Délka: 17,98 m
@@ Řádek 71: / Řádek 71: @@
 * Pohon: 1× [[Westinghouse]] [[J40]]-WE-22 (64 kN)
-===Výkony===
+=== Výkony ===
 * Maximální rychlost: 1 152 km/h
 * Dolet: 2 900 km
@@ Řádek 78: / Řádek 78: @@
 * Plošné zatížení: 293 kg/m²
-===Výzbroj===
+=== Výzbroj ===
 * 4× 20 mm kanón Colt Mk 12 (po 150 nábojích)
 * až 4× [[AIM-9 Sidewinder]] či [[AIM-7 Sparrow]] (pozdější verze)
@@ Řádek 95: / Řádek 95: @@
 [[fr:McDonnell F3H Demon]]
 [[it:McDonnell F3H Demon]]
-[[ms:F3H Demon]]
 [[ja:F3H (戦闘機)]]
+[[ms:F3H Demon]]
 [[no:McDonnell F3H Demon]]
 [[ru:McDonnell F-3 Demon]]

McDonnell Aircraft Corporation

Bojová letadla	FH Phantom • F2H Banshee • F3H Demon • F-4 Phantom II • F-101 Voodoo

Experimentální letadla	XP-67 Bat • XF-85 Goblin • XF-88 Voodoo

Helikoptéry	XHJH • XV-1 • XH-20

Kosmický výzkum	Projekt Mercury • Projekt Gemini • ASSET