Kagjüpa: Porovnání verzí
m robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace |
m robot změnil: fr:Kagyüpa, zh:白教 |
||
| Řádek 52: | Řádek 52: | ||
[[es:Kagyu]] |
[[es:Kagyu]] |
||
[[fi:Kagyu]] |
[[fi:Kagyu]] |
||
[[fr: |
[[fr:Kagyüpa]] |
||
[[it:Kagyu]] |
[[it:Kagyu]] |
||
[[no:Kagyu]] |
[[no:Kagyu]] |
||
| Řádek 59: | Řádek 59: | ||
[[ru:Кагью]] |
[[ru:Кагью]] |
||
[[uk:Каг'ю]] |
[[uk:Каг'ю]] |
||
[[zh: |
[[zh:白教]] |
||
Verze z 10. 1. 2008, 16:45
Kagjüpa (tibetsky བཀའ་བརྒྱུད་, ve Wylieho transkipci Bka’-brgjud-pa), též linie Kagjü, je vedle Gelugpy, Sakjapy a Ňingmapy jedna ze čtyř velkých škol tibetského buddhismu. Škola vznikla v 11. století. Jako jiné školy i Kagjüpa se nevyhla štěpení na různé další školy - dnes je asi nejznámější škola Karma Kagjü v čele s karmapou.
Vznik
Vlastním zakladatelem školy Kagjüpa byl Gampopa (1079-1154), avšak podle tradice byl jejím původcem Marpa Čhökji Lodö (1012-1096).[1] Marpa byl nejprve žákem Dogmiho. Za nedlouho však shledal, že jeho guru není ten pravý a vydal se do Indie hledat nového duchovního učitele. Našel Nádapádu, v Tibetě známého spíše pod jménem Narópa. Strávil s ním mnoho let a přejal od něj šest nauk jógické praxe. Mezi Marpovy žáky patřil i Milaräpa, jehož žákem byl sám zakladatel školy Kagjüpa Gampopa. Gampopa založil první klášter školy a byl jedním z prvních tibetských autorů duchovních spisů.[2]
Učení
Jádro učení školy Kagjüpa tvoří soubor učení vadžrajány zvaný Mahámudra[3] a systém jógických cvičení známy jako "šestero nauk" či "šest jóg".
Rozštěpení hnutí
Již v rané fázi se hnutí rozštěpilo na čtyři školy. Jenda z nich, Phagmodupa-kagjü se rozdělila na dalších osm, z čehož Dugpa-kagjü a Digung-kagjü se udržely dodnes.[4] Jeden z Gampopových žáků, Düsun Khjenpa, si osvojil titul karmapa (v překladu něco jako „následovník své karmy“). Tato škola, známá jako Karma Kagjü, zavedla jako první v Tibetu nástupnictví představeného převtělováním. Karma Pakši byl jako dítě určen za převtělence Düsuna Khjenpa. Jak plynuly generace karmapů, škola získávala na čím dál větší vážnosti.
Čtyři hlavní školy
- Karma Kagjü - známá též jako Kamtsang Kagjü, založená prvním karmapou
- Barom Kagjü - založená Barompa Darma Wangčugem
- Tsalpa Kagjü - založená Zangju Dragpa Darma Dragem (Zhang Rinpočhe)
- Pagdru Kagjü - založená Pagmo Drupa Dordže Gjalpem, následně se dělící na osm podškol:
Odkazy
Citace a reference
- ↑ WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 625.
- ↑ WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 625-626.
- ↑ HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998. S. 186.
- ↑ FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. S. 214.
Zdroje
- FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.
- HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998.
- WERNER, Karel. Náboženskí tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1.
Související články
Externí odkazy
{{Související portál}} je určena pro použití pouze v popisech kategorií, zde se však nachází v jiném jmenném prostoru: "článek". Prosíme, tuto šablonu odtud odstraňte!Nové školy tibetského buddhismu na stránkách Sdružení Lungta