Liteřina: Porovnání verzí
m wiki |
+věta o použití, wiki |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Liteřina''' je [[slitina]] používaná v tradičním tiskařství. Její přibližné složení je: 50‒86% [[olovo|olova]], 3‒20% [[cín]]u a 11‒30% [[antimon]]u. |
'''Liteřina''' je [[slitina]] používaná v tradičním tiskařství. Její přibližné složení je: 50‒86% [[olovo|olova]], 3‒20% [[cín]]u a 11‒30% [[antimon]]u. |
||
Liteřinu vyvinul ve [[14. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[litera|liter]]. Slitina má pro knihtisk optimální vlastnosti - dostatečně nízkou [[teplota tání|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky a přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu [[20. století|20]]. a [[21. století]] s nástupem [[elektronická sazba|elektronické sazby]] knih. |
Liteřinu vyvinul ve [[14. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[litera|liter]]. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro [[knihtisk]] optimální vlastnosti - dostatečně nízkou [[teplota tání|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky a přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu [[20. století|20]]. a [[21. století]] s nástupem [[elektronická sazba|elektronické sazby]] knih. |
||
{{technologický pahýl}} |
{{technologický pahýl}} |
Verze z 20. 12. 2007, 10:25
Liteřina je slitina používaná v tradičním tiskařství. Její přibližné složení je: 50‒86% olova, 3‒20% cínu a 11‒30% antimonu.
Liteřinu vyvinul ve 14. století zakladatel knihtisku Johannes Gutenberg pro odlévání tiskařských liter. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. Slitina má pro knihtisk optimální vlastnosti - dostatečně nízkou teplotu tání, takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky a přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až na přelomu 20. a 21. století s nástupem elektronické sazby knih.