Babylónský talmud: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Babylónský Talmud''', '''Talmud Bavli''', je literární dílo sestávající se z [[Mišna|Mišny]] a [[Gemara|Gemary]]. Tato Gemara je výsledkem téměř 300 let diskuzí a bádání nad Mišnou v babylonských akademiích. Tradice připisuje závěrečnou redakci |
'''Babylónský Talmud''', '''Talmud Bavli''', je literární dílo sestávající se z [[Mišna|Mišny]] a [[Gemara|Gemary]]. Tato Gemara je výsledkem téměř 300 let diskuzí a bádání nad Mišnou v babylonských akademiích, především ve městech Sura, Nehardea a Pumbedita. Tradice připisuje závěrečnou redakci Babylónského Talmudu dvěma babylonským učencům, jimiž byli ''Rav Aši'' a ''Ravina''.<ref>Např. Bava Mecia 86a; Maimonides, Igeret Tejman, úvod</ref> |
||
Babylónský Talmud je svým způsobem encyklopedií znalostí a vědomostí celého tehdejšího babylónského židovstva, která svou strukturu odvodila podle Mišny. |
Babylónský Talmud je svým způsobem encyklopedií znalostí a vědomostí celého tehdejšího babylónského židovstva, která svou strukturu odvodila podle Mišny. |
||
| Řádek 58: | Řádek 58: | ||
* Seder Tohorot |
* Seder Tohorot |
||
** Nida |
** Nida |
||
== Edice a vydání Talmudu == |
== Edice a vydání Talmudu == |
||
Tyto traktáty byly původně zaznamenávány na svitcích, poté v rukopisných knižních vydáních, ovšem s přibývajícími komentáří a dodatky se dílo stávalo stále rozsáhlejším. Kromě několika rukopisů (Mnichovský, Leningradský, Oxfordský nebo Florentský) existuje i množství zlomků z káhirské genízy, různého stáří. Poměrně brzy po vynálezu knihtisku vycházejí první tištěná vydání Talmudu, přičemž ihned první úplné vydání [[Daniel Bomberg|Danielem Bombergem]] v [[Benátky|Benátkách]] v letech 1520 - 23 se stalo vzorem pro všechna následující vydání Talmudu, které přejali sazbu i způsob stránkování a přesné rozdělení na stránky (folia). Číslo strany Talmudu je vždy číslem dvoustranného listu (folia), nazývaného ''daf''; každý daf má dva ''amudim'' (stránky, dosl. sloupy) označené א a ב, strany A a B. Odkazování na ''daf'' je poměrně mladým zvykem a pochází z doby prvních tištěných talmudů [[17. století]]. Dřívější [[rabínská literatura]] se obyčejně odvolává pouze na traktát a kapitolu v rámci traktátu. Dnes se reference podávají ve tvaru [''Traktát daf a/b''], např. Brachot 23b. U hřbetu se nachází komentář [[Raši]]ho, na vnějším okraji stránky pak [[Tosafot]]. V letech 1880 - 1886 vydala rodina Rommů ve Vilniusu doplněné a vylepšené vydání Talmudu, které obsahuje množství dalších komentářů od ''rišonim'' a ''acharonim'', a poznámkový aparát. Toto vydání známé jako [[Vilna šas|''Vilna šas'']] (a následná vydání tištěná vdovou po Rommovi a jeho syny) se stala neoficiálním standardem všech vydání Talmudu. Ve [[Vilna šas|vilenském vydání]] Talmudu je 5894 stran. |
|||
Rabín [[Adin Steinsaltz]] připravil vlastní edici Talmudu, která se nedrží striktně rommovského či bombergovského rozřazení stránek, a kromě standardních středověkých komentářů obsahuje i Steinsaltzův komentář kombinovaný s překladem do [[Ivrit|moderní hebrejštiny]], kritický aparát, který upozorňuje na odlišné verze textu s ohledem na rukopisy a výklad nehebrejských a nearamejských slov objevujících se v Gemaře, i s jejich původní etymologií. Talmud byl přeložen několikrát do [[angličtina|angličtiny]], dále do [[němčina|němčiny]], [[francouzština|francouzštiny]] a dalších jazyků. |
|||
== Komentáře k Babylónskému Talmudu == |
== Komentáře k Babylónskému Talmudu == |
||
=== Rašiho komentář === |
=== Rašiho komentář === |
||
Dosud nepřekonaný komentář, který se stal vzorem ostatním. Rašiho komentář zahrnuje jak gramatický či etymologický výklad slov, tak výklad celých vět v kontextu celé ''[[Talmud|sugji]]''. Z Rašiho komentáře vycházejí jak [[Tosafisté]], tak i soudobý komentář Adina Steinsaltze. |
Dosud nepřekonaný komentář, který se stal vzorem ostatním. Rašiho komentář zahrnuje jak gramatický či etymologický výklad slov, tak výklad celých vět v kontextu celé ''[[Talmud|sugji]]''. Z Rašiho komentáře vycházejí jak [[Tosafisté]], tak i soudobý komentář Adina Steinsaltze. Některé části Rašiho komentáře nejsou ve skutečnosti dílem Rašiho, ale byly dopsány po jeho smrti, většinou jeho žáky (Jehuda ben Natan), zetěm (Me'ir bar Šmu'el) či vnuky a dalšími příbuznými (Jicchak ben Šmu'el z Dampierre). |
||
=== Tosafot === |
=== Tosafot === |
||
Tosafot (dosl. dodatky) jsou dílem [[Tosafisté|tosafistů]], kteří působili ve 12. a 13. stol. v Evropě, především Fancii a Německu Jedním z hlavních cílů ''Tosafot'' je vysvětlit a interpretovat rozporuplná tvrzení v Talmudu. Na rozdíl od Rašiho nejsou Tosafot průběžným komentářem, ale spíše jsou to komentáře komplexní, které pracují s Talmudem jako celkem, a nesoustředí se na výklad jednotlivých slov či vět, ale celých sporných pasáží. Často se vysvětlení Tosafistů liší od vysvětlení Rašiho, což je pochopitelmné i z toho hlediska, že prvními tosafisty byli Rašiho vnuci - Rabi Šmu'el ben Me'ir ([[Rašbam]]), Rabi Jicchak ben Me'ir ([[Ribam]]) a Rabi Ja'akov ben Me'ir ([[Rabejnu Tam]]). |
|||
Dílo Tosafistů, mezi prvními byli Rašiho vnuci - Rabi Šmu'el ben Me'ir ([[Rašbam]]), Rabi Jicchak ben Me'ir ([[Ribam]]) a Rabi Ja'akov ben Me'ir ([[Rabejnu Tam]]). Rašiho vnuci někdy se svým dědečkem nesouhlasí a polemizují s ním. Jejich komentář je mnohem složitější - pokud bychom Rašiho komentář označili za "lokální", pak ''Tosafot'' jsou komentářem "globálním". Jejich studium vyžaduje perfektní znalost Talmudu jako celku, jsou v nich často porovnávány celé pasáže z různých traktátů a všímají si sporů uvnitř gemary i rozporů mezi gemarou a komentátory. Tyto rozpory se snaží samozřejmě řešit, což se ne vždy daří. |
|||
Časem se přístup Tosafistů rozšířil i k jiným židovským komunitám, zejména k těm španělským. To vedlo k napsání mnoha jiných komentářů v podobných stylech. Knim patří komentáře následujících autorů: [[Nachmanides|Ramban]], [[Rabi Šlomo ben Avraham|Rašba]], [[Rabi Jom Tov ben Avraham|Ritva]], [[Nissim z Gerony|Ran]], [[Meir Abulafia|Jad Rama]], a [[Ha-Meiri|Rabi Menachem ben Šlomo ha-Me'iri]]. |
|||
=== Další komentáře === |
=== Další komentáře === |
||
==== Ga'onim ==== |
|||
Protože ani tosafistůmse nezdařilo odstranit všechny rozpory uvnitř Talmudu a vyřešit nedořešené či odložené spory, tuto práci přebírali další komentátoři, za nejvýznamnější např. Rif (Rabi Jicchak Al-Fásí), Roš (Rabi Ašer ben Jechiel) a mnozí další. Zároveň ještě před Rašim komentovali některé traktáty Rav Nisim Gaon (Babylónie) a Rabejnu Chananel ([[Kairuán]]). Jejich komentáře mají formu převyprávění a zjednodušení komplikovaného textu Gemary. |
|||
První komentáře k Talmudu psali již [[Ga'onim]] (přibližně v letech 800-1000 n. l.) v [[Babylon]]ě. Většina gaonských komentářů je známa pouze z citací, většinou se bohužel jedná o ztracená díla. Ačkoli se dochovaly některé přímé komentáře na některá konkrétní témata (např. Paltoj gaon, Šerira gaon, Sa'adja Gaon aj.), naše hlavní znalost talmudské učenosti gaonského období pocházejí z výroků vtělených do gaonských [[responsa|respons]] osvětlujících talmudské pasáže. |
|||
==== Kairuán ==== |
|||
Po smrti [[Chaj Gaon]]a se středisko talmudské učenosti přesouvá do Severní Afriky, kde komentovali některé traktáty Rav Nisim ben Ja'akova Rabejnu Chananel ben Chušiel ([[Kairuán]]). Z oblasti středomoří (buď ze Španělska nebo z Egypta) pochází i úvod připisovaný [[Šmu'el ha-Nagid|Šmu'elu ha-Nagidovi]]. |
|||
==== Evropa před Rašim ==== |
|||
Vůdčí osobností aškenázského židovstva v severofrancouzské-porýnské oblasti se stal Rabejnu Geršom ben Jehuda (10. - 11. stol.). Jeho kometář k 9 traktátům se stal rovněž součástí Vilna šas. Jeho žák, Natan ben Jechi'el napsal v Říme v 11. stol. lexikon k Talmudu, nazvaný Aruch (rozprostřený, připravený). |
|||
==== Halachická kompendia ==== |
|||
Kvůli potřebě pevně stanovit [[halacha|halachu]] a rozřešit přetrvávající rozpory v uvnitř jednotlivých tradic a názorů začala vznkat tzv. halachická kompendia. Jedním z prvních významných komentátorů soustředící se na tuto stránku halchické problematiky, byl Rif (Rabi [[Jicchak Al-fásí]]) ([[Fez]], [[Maroko]], 1013-1103) se pokusili z obsáhlého celku Talmudu extrahovat a určit závazné právní názory a rozvinul ideu kompendií (''Sefer ha-halachot''), na což navázali Roš (Rabi [[Ašer ben Jechiel]], zemř. 1327) a jeho syn, Ja'akov ben Ašer. Jeho kompendium Arba'a Turim se stalo základem pro pozdější práce [[Josef Karo|Josefa Kara]] ''Bejt Josef'' a jeho zkráceného výtahu ''[[Šulchan Aruch]]''. |
|||
==== Agada v Talmudu ==== |
|||
Španělský rabín z 15. století, Rabbi Ja'akov ibn Habib (zemřel r. 1516), sepsal dílo ''Ejn Ja'akov''. Toto dílo je extrakcí téměř všeho agadického materiálu z Talmudu. Bylo zamýšleno k obeznámení veřejnosti s mravoučnými částmi Talmudu a k vyvrácení mnoha nařčení týkajících se jeho obsahu. Důraz na studium (respektive nezanedbávání studia) agadických pasáží kadl i [[Maharal]]. |
|||
==== Pozdní komentáře ==== |
|||
V pozdějších stoletích se pozornost částečně přesunula od přímé interpretace Talmudu k rozboru dříve napsaných talmudských komentářů. K těmto pozdějším komentátorům patří „Maharšal“ ([[Šlomo Luria]]), „Maharam“ ([[Meir Lublin]]) and „Maharša“ ([[Šmuel Eidels]]). |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Bibliografie === |
=== Bibliografie === |
||
* Günter Stemberger: ''Talmud a Midraš'' (Vyšehrad 1999) ISBN 80-7021-301-9 |
|||
* Abraham Cohen: ''Talmud pro každého'' (Sefer 2007) |
* Abraham Cohen: ''Talmud pro každého'' (Sefer 2007) |
||
* Jiří Langer - ''Talmud - ukázky a dějiny.'' ISBN 80-85809-06-0 |
* Jiří Langer - ''Talmud - ukázky a dějiny.'' ISBN 80-85809-06-0 |
||
Verze z 14. 11. 2007, 14:02
Babylónský Talmud, Talmud Bavli, je literární dílo sestávající se z Mišny a Gemary. Tato Gemara je výsledkem téměř 300 let diskuzí a bádání nad Mišnou v babylonských akademiích, především ve městech Sura, Nehardea a Pumbedita. Tradice připisuje závěrečnou redakci Babylónského Talmudu dvěma babylonským učencům, jimiž byli Rav Aši a Ravina.[1]
Babylónský Talmud je svým způsobem encyklopedií znalostí a vědomostí celého tehdejšího babylónského židovstva, která svou strukturu odvodila podle Mišny.
Otázka kdy byla Gemara konečně přivedena do své dnešní podoby není mezi současnými učenci vyřešena. Část textu nabyla své konečné podoby až asi před rokem 700. O definitivním textu Talmudu můžeme hovořit až v 8. století. Rabíni, kteří Talmud editovali po skončení období Amoraim, jsou tradičně nazýváni סבוראים, Savoraim nebo Rabanan savoraim, sg. סבורא počeštěně "savoraité". Jejich jméno je odvozeno od slovesa סבר, tj. domnívat se, usuzovat, být přesvědčen. Současní učenci také používají pro autory nezařaditelných výroků v Gemaře termín Stamim (z hebrejského stam, jež znamená uzavřený, vágní nebo nezařaditelný, v kontextu např. stam mišna znamená anonymní mišna). Viz také historická období židovského zákona.
Obsah Babylónského Talmudu
Babylónský Talmud se skládá ze 38 traktátů:
- Seder Zera'im
- Berachot
- Seder Mo'ed
- Šabat
- Eruvin
- Pesachim
- Joma
- Suka
- Bejca
- Roš Ha-Šana
- Ta'anit
- Megila
- Mo'ed katan
- Chagiga
- Seder Našim
- Jevamot
- Ketubot
- Nedarim
- Nazir
- Sota
- Gitin
- Kidušin
- Seder Nezikin
- Bava Kama
- Bava Meci'a
- Bava Batra
- Sanhedrin
- Makot
- Ševu'ot
- Avoda Zara
- Horajot
- Seder Kodašim
- Zevachim
- Menachot
- Chulin
- Bechorot
- Arachin
- Temura
- Keritot
- Me'ila
- Tamid
- Kinim
- Seder Tohorot
- Nida
Edice a vydání Talmudu
Tyto traktáty byly původně zaznamenávány na svitcích, poté v rukopisných knižních vydáních, ovšem s přibývajícími komentáří a dodatky se dílo stávalo stále rozsáhlejším. Kromě několika rukopisů (Mnichovský, Leningradský, Oxfordský nebo Florentský) existuje i množství zlomků z káhirské genízy, různého stáří. Poměrně brzy po vynálezu knihtisku vycházejí první tištěná vydání Talmudu, přičemž ihned první úplné vydání Danielem Bombergem v Benátkách v letech 1520 - 23 se stalo vzorem pro všechna následující vydání Talmudu, které přejali sazbu i způsob stránkování a přesné rozdělení na stránky (folia). Číslo strany Talmudu je vždy číslem dvoustranného listu (folia), nazývaného daf; každý daf má dva amudim (stránky, dosl. sloupy) označené א a ב, strany A a B. Odkazování na daf je poměrně mladým zvykem a pochází z doby prvních tištěných talmudů 17. století. Dřívější rabínská literatura se obyčejně odvolává pouze na traktát a kapitolu v rámci traktátu. Dnes se reference podávají ve tvaru [Traktát daf a/b], např. Brachot 23b. U hřbetu se nachází komentář Rašiho, na vnějším okraji stránky pak Tosafot. V letech 1880 - 1886 vydala rodina Rommů ve Vilniusu doplněné a vylepšené vydání Talmudu, které obsahuje množství dalších komentářů od rišonim a acharonim, a poznámkový aparát. Toto vydání známé jako Vilna šas (a následná vydání tištěná vdovou po Rommovi a jeho syny) se stala neoficiálním standardem všech vydání Talmudu. Ve vilenském vydání Talmudu je 5894 stran.
Rabín Adin Steinsaltz připravil vlastní edici Talmudu, která se nedrží striktně rommovského či bombergovského rozřazení stránek, a kromě standardních středověkých komentářů obsahuje i Steinsaltzův komentář kombinovaný s překladem do moderní hebrejštiny, kritický aparát, který upozorňuje na odlišné verze textu s ohledem na rukopisy a výklad nehebrejských a nearamejských slov objevujících se v Gemaře, i s jejich původní etymologií. Talmud byl přeložen několikrát do angličtiny, dále do němčiny, francouzštiny a dalších jazyků.
Komentáře k Babylónskému Talmudu
Rašiho komentář
Dosud nepřekonaný komentář, který se stal vzorem ostatním. Rašiho komentář zahrnuje jak gramatický či etymologický výklad slov, tak výklad celých vět v kontextu celé sugji. Z Rašiho komentáře vycházejí jak Tosafisté, tak i soudobý komentář Adina Steinsaltze. Některé části Rašiho komentáře nejsou ve skutečnosti dílem Rašiho, ale byly dopsány po jeho smrti, většinou jeho žáky (Jehuda ben Natan), zetěm (Me'ir bar Šmu'el) či vnuky a dalšími příbuznými (Jicchak ben Šmu'el z Dampierre).
Tosafot
Tosafot (dosl. dodatky) jsou dílem tosafistů, kteří působili ve 12. a 13. stol. v Evropě, především Fancii a Německu Jedním z hlavních cílů Tosafot je vysvětlit a interpretovat rozporuplná tvrzení v Talmudu. Na rozdíl od Rašiho nejsou Tosafot průběžným komentářem, ale spíše jsou to komentáře komplexní, které pracují s Talmudem jako celkem, a nesoustředí se na výklad jednotlivých slov či vět, ale celých sporných pasáží. Často se vysvětlení Tosafistů liší od vysvětlení Rašiho, což je pochopitelmné i z toho hlediska, že prvními tosafisty byli Rašiho vnuci - Rabi Šmu'el ben Me'ir (Rašbam), Rabi Jicchak ben Me'ir (Ribam) a Rabi Ja'akov ben Me'ir (Rabejnu Tam).
Časem se přístup Tosafistů rozšířil i k jiným židovským komunitám, zejména k těm španělským. To vedlo k napsání mnoha jiných komentářů v podobných stylech. Knim patří komentáře následujících autorů: Ramban, Rašba, Ritva, Ran, Jad Rama, a Rabi Menachem ben Šlomo ha-Me'iri.
Další komentáře
Ga'onim
První komentáře k Talmudu psali již Ga'onim (přibližně v letech 800-1000 n. l.) v Babyloně. Většina gaonských komentářů je známa pouze z citací, většinou se bohužel jedná o ztracená díla. Ačkoli se dochovaly některé přímé komentáře na některá konkrétní témata (např. Paltoj gaon, Šerira gaon, Sa'adja Gaon aj.), naše hlavní znalost talmudské učenosti gaonského období pocházejí z výroků vtělených do gaonských respons osvětlujících talmudské pasáže.
Kairuán
Po smrti Chaj Gaona se středisko talmudské učenosti přesouvá do Severní Afriky, kde komentovali některé traktáty Rav Nisim ben Ja'akova Rabejnu Chananel ben Chušiel (Kairuán). Z oblasti středomoří (buď ze Španělska nebo z Egypta) pochází i úvod připisovaný Šmu'elu ha-Nagidovi.
Evropa před Rašim
Vůdčí osobností aškenázského židovstva v severofrancouzské-porýnské oblasti se stal Rabejnu Geršom ben Jehuda (10. - 11. stol.). Jeho kometář k 9 traktátům se stal rovněž součástí Vilna šas. Jeho žák, Natan ben Jechi'el napsal v Říme v 11. stol. lexikon k Talmudu, nazvaný Aruch (rozprostřený, připravený).
Halachická kompendia
Kvůli potřebě pevně stanovit halachu a rozřešit přetrvávající rozpory v uvnitř jednotlivých tradic a názorů začala vznkat tzv. halachická kompendia. Jedním z prvních významných komentátorů soustředící se na tuto stránku halchické problematiky, byl Rif (Rabi Jicchak Al-fásí) (Fez, Maroko, 1013-1103) se pokusili z obsáhlého celku Talmudu extrahovat a určit závazné právní názory a rozvinul ideu kompendií (Sefer ha-halachot), na což navázali Roš (Rabi Ašer ben Jechiel, zemř. 1327) a jeho syn, Ja'akov ben Ašer. Jeho kompendium Arba'a Turim se stalo základem pro pozdější práce Josefa Kara Bejt Josef a jeho zkráceného výtahu Šulchan Aruch.
Agada v Talmudu
Španělský rabín z 15. století, Rabbi Ja'akov ibn Habib (zemřel r. 1516), sepsal dílo Ejn Ja'akov. Toto dílo je extrakcí téměř všeho agadického materiálu z Talmudu. Bylo zamýšleno k obeznámení veřejnosti s mravoučnými částmi Talmudu a k vyvrácení mnoha nařčení týkajících se jeho obsahu. Důraz na studium (respektive nezanedbávání studia) agadických pasáží kadl i Maharal.
Pozdní komentáře
V pozdějších stoletích se pozornost částečně přesunula od přímé interpretace Talmudu k rozboru dříve napsaných talmudských komentářů. K těmto pozdějším komentátorům patří „Maharšal“ (Šlomo Luria), „Maharam“ (Meir Lublin) and „Maharša“ (Šmuel Eidels).
Odkazy
Bibliografie
- Günter Stemberger: Talmud a Midraš (Vyšehrad 1999) ISBN 80-7021-301-9
- Abraham Cohen: Talmud pro každého (Sefer 2007)
- Jiří Langer - Talmud - ukázky a dějiny. ISBN 80-85809-06-0
- Elie Wiesel - Talmud - portréty a legendy (Sefer, 1993). ISBN 80-900895-5-0
{{Související portál}} je určena pro použití pouze v popisech kategorií, zde se však nachází v jiném jmenném prostoru: "článek". Prosíme, tuto šablonu odtud odstraňte!Související články
Externí odkazy
CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.
- ↑ Např. Bava Mecia 86a; Maimonides, Igeret Tejman, úvod