Alexandrín: Porovnání verzí
m robot přidal: da:Aleksandriner |
m robot přidal: ca:Vers alexandrí |
||
Řádek 18: | Řádek 18: | ||
[[bg:Александрин (поезия)]] |
[[bg:Александрин (поезия)]] |
||
[[ca:Vers alexandrí]] |
|||
[[da:Aleksandriner]] |
[[da:Aleksandriner]] |
||
[[de:Alexandriner (Verslehre)]] |
[[de:Alexandriner (Verslehre)]] |
Verze z 5. 10. 2007, 06:20
Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka), která ale v české poezii není dodržována zcela důsledně. Alexandrínu hojně využívá stará poezie v románských jazycích i některé staré skladby české poezie. Svůj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literatuře se stal reprezentativním veršem klasicistické poezie a tragédie. Často se s ním setkáváme v sonetech. V české literatuře, kde představuje exkluzivní verš zdůrazňující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Březinou.
Příklady
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
Karel Hlaváček
A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží
pod růžným závojem, jejž dnů mých úsvit tkal,
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal
Otokar Březina