Klíčový román: Porovnání verzí
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Key to Manley Atalantis 1713.png|náhled|Klíč ke skandálnímu románu ''New Atalantis'' z roku 1713 uvádí seznam jednajících postav a jejich předobrazů ve skutečném životě]] |
[[Soubor:Key to Manley Atalantis 1713.png|náhled|Klíč ke skandálnímu románu ''New Atalantis'' z roku 1713 uvádí seznam jednajících postav a jejich předobrazů ve skutečném životě]] |
||
'''Klíčový román''' (používá se také mezinárodní výraz z francouzštiny '''roman à clef''', výslovnost |
'''Klíčový román''' (používá se také mezinárodní výraz z francouzštiny '''roman à clef''', výslovnost [ʁɔmɑ̃ a kle]) je označení literárního díla, které na první pohled vypráví [[fikce|fiktivní]] příběh, ve skutečnosti však obsahuje narážky na skutečné osoby a události. Na rozdíl od [[alegorie]], která pojednává o obecných jevech a poukazuje na jejich nadčasovost, se klíčový román zabývá konkrétními, zpravidla aktuálními problémy, mění však místo děje nebo jména jednajících postav. Použití tohoto postupu má za cíl politickou [[satira|satiru]] ([[George Orwell]]: ''[[Farma zvířat]]'', [[Anatole France]]: ''[[Ostrov tučňáků]]'') nebo jde autorovi o vylíčení vlastních zážitků, chce však chránit identitu ostatních aktérů ([[Jack Kerouac]]: ''[[Na cestě]]'', [[Javier Marías]]: ''[[Všechny duše]]''). Často se klíčový román odehrává v uměleckém prostředí a karikuje známé osobnosti ([[Jerzy Andrzejewski]]: ''Onť se béře po horách'', [[Klaus Mann]]: ''Mefisto'', [[Michail Bulgakov]]: ''Divadelní román''). V takovém případě bývá zašifrovanost motivována snahou vyhnout se žalobě na [[Právo na ochranu osobnosti|ochranu osobnosti]]. Proto je zvykem v úvodu knih upozornit, že jakákoli podoba s realitou je čistě náhodná. |
||
Za zakladatelskou osobnost tohoto žánru bývá označována [[Madeleine de Scudéry]], která v 17. století vyjadřovala kritiku dobových poměrů prostřednictvím spisů s historickými či [[mytologie|mytologickými]] náměty.<ref>http://www.biblio.com/blog/2011/06/literary-definition-roman-a-clef/</ref> Aby klíčový román fungoval, je nutná spoluúčast čtenáře: spisovatel mu musí poskytnout dostatek vodítek ke správnému „rozklíčování“ díla, zároveň je třeba, aby román vyprávěl o věcech všeobecně známých (proto tomuto typu příběhů hrozí rychlé zastarávání). [[Antonín Měšťan]] uvádí jako příklady klíčových románů v [[česká literatura|české literatuře]] ''Rozervance'' ([[Josef Kajetán Tyl]]), ''Zbabělce'' ([[Josef Škvorecký]]) nebo ''Indiánský běh'' ([[Tereza Boučková]]).<ref>https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/132462/LitterariaHumanitas_006-1998-1_31.pdf?sequence=1</ref> |
Za zakladatelskou osobnost tohoto žánru bývá označována [[Madeleine de Scudéry]], která v 17. století vyjadřovala kritiku dobových poměrů prostřednictvím spisů s historickými či [[mytologie|mytologickými]] náměty.<ref>http://www.biblio.com/blog/2011/06/literary-definition-roman-a-clef/</ref> Aby klíčový román fungoval, je nutná spoluúčast čtenáře: spisovatel mu musí poskytnout dostatek vodítek ke správnému „rozklíčování“ díla, zároveň je třeba, aby román vyprávěl o věcech všeobecně známých (proto tomuto typu příběhů hrozí rychlé zastarávání). [[Antonín Měšťan]] uvádí jako příklady klíčových románů v [[česká literatura|české literatuře]] ''Rozervance'' ([[Josef Kajetán Tyl]]), ''Zbabělce'' ([[Josef Škvorecký]]) nebo ''Indiánský běh'' ([[Tereza Boučková]]).<ref>https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/132462/LitterariaHumanitas_006-1998-1_31.pdf?sequence=1</ref> |
||
Verze z 10. 8. 2019, 00:54
Klíčový román (používá se také mezinárodní výraz z francouzštiny roman à clef, výslovnost [ʁɔmɑ̃ a kle]) je označení literárního díla, které na první pohled vypráví fiktivní příběh, ve skutečnosti však obsahuje narážky na skutečné osoby a události. Na rozdíl od alegorie, která pojednává o obecných jevech a poukazuje na jejich nadčasovost, se klíčový román zabývá konkrétními, zpravidla aktuálními problémy, mění však místo děje nebo jména jednajících postav. Použití tohoto postupu má za cíl politickou satiru (George Orwell: Farma zvířat, Anatole France: Ostrov tučňáků) nebo jde autorovi o vylíčení vlastních zážitků, chce však chránit identitu ostatních aktérů (Jack Kerouac: Na cestě, Javier Marías: Všechny duše). Často se klíčový román odehrává v uměleckém prostředí a karikuje známé osobnosti (Jerzy Andrzejewski: Onť se béře po horách, Klaus Mann: Mefisto, Michail Bulgakov: Divadelní román). V takovém případě bývá zašifrovanost motivována snahou vyhnout se žalobě na ochranu osobnosti. Proto je zvykem v úvodu knih upozornit, že jakákoli podoba s realitou je čistě náhodná.
Za zakladatelskou osobnost tohoto žánru bývá označována Madeleine de Scudéry, která v 17. století vyjadřovala kritiku dobových poměrů prostřednictvím spisů s historickými či mytologickými náměty.[1] Aby klíčový román fungoval, je nutná spoluúčast čtenáře: spisovatel mu musí poskytnout dostatek vodítek ke správnému „rozklíčování“ díla, zároveň je třeba, aby román vyprávěl o věcech všeobecně známých (proto tomuto typu příběhů hrozí rychlé zastarávání). Antonín Měšťan uvádí jako příklady klíčových románů v české literatuře Rozervance (Josef Kajetán Tyl), Zbabělce (Josef Škvorecký) nebo Indiánský běh (Tereza Boučková).[2]
Z literatury přejala tento postup také kinematografie: jako typický film à clef je zmiňován Diktátor (režie Charlie Chaplin) nebo Občan Kane (režie Orson Welles).[3]
Reference
- ↑ http://www.biblio.com/blog/2011/06/literary-definition-roman-a-clef/
- ↑ https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/132462/LitterariaHumanitas_006-1998-1_31.pdf?sequence=1
- ↑ Archivovaná kopie. terrymalloyspigeoncoop.com [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-06.
Literatura
- Thomas C. Foster: Jak číst romány jako profesor. Přeložila Petra Jelínková. Host, Brno 2014. ISBN 978-80-7294-929-8, EAN 9788072949298
