Derogace: Porovnání verzí
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
doplnění a upřesnění, související v textu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Derogace''' znamená zrušení [[právní předpis|právního předpisu]] nebo jeho části. Jsou-li zrušena jen některá ustanovení právního předpisu, zůstává nadále [[Platnost|platným]], neboť jejich vypuštěním je pouze [[Novela (právo)|novelizován]]. Ustanovení, které ruší právní předpis, celý nebo častěji jen jeho část, se nazývá ''derogační klauzule''. Zpravidla je umístěna na konci nového právního předpisu.<ref name=":0">{{Citace monografie |
|||
'''Derogace''' je právní pojem s významem zrušení [[právní předpis|právního předpisu]] nebo jeho části v důsledku{{Fakt/dne|20091108164831}}<!-- zrušit lze i bez nové úpravy --> nové právní úpravy. Právní předpisy mohou být rušeny buď explicitně („ruší se zákon č. 12/1980 Sb.“), implicitně („ruší se všechny dosavadní předpisy o státní arbitráži“) nebo nepřímo tím, že nový předpis použití předpisu dosavadního vyloučí (v tomto smyslu se někdy hovoří o '''abrogaci'''). Kromě toho lze rozlišit i '''obrogaci''', úplné nahrazení předpisu celistvým novým.{{Fakt/dne|20170214135032|}} |
|||
| příjmení = Knapp |
|||
| jméno = Viktor |
|||
| příjmení2 = |
|||
| jméno2 = |
|||
| titul = Teorie práva |
|||
| vydání = |
|||
| vydavatel = C. H. Beck |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 1995 |
|||
| počet stran = |
|||
| strany = 115 |
|||
| isbn = 80-7179-028-1 |
|||
}}</ref> |
|||
Zrušení prostřednictvím derogační klauzule je výslovné, a to buď explicitní („ruší se zákon č. 12/1980 Sb.“) nebo implicitní („ruší se všechny dosavadní předpisy o státní arbitráži“). Derogace však může být provedena i mlčky, odporují-li si ustanovení několika právních předpisů navzájem (v tomto smyslu se někdy u nového zákona hovoří o '''obrogaci'''). Zda k takové situaci v určitém konkrétním případě skutečně došlo, se určuje podle [[Kolizní pravidla|kolizních pravidel]]: ''lex posterior derogat priori'' (pozdější zákon ruší dřívější), ''lex specialis derogat generali'' (zvláštní zákon ruší obecný), příp. také ''lex superior derogat inferiori'' (zákon vyšší právní síly ruší nižší).<ref name=":0" /> |
|||
| ⚫ | V zájmu [[právní jistota|právní jistoty]] by se měly právní předpisy vždy zrušovat explicitně, jinak mohou vznikat spory, zda určitá [[právní norma]] je nebo není součástí právního řádu (k tomu došlo např. u zákona o prvorepublikovém [[Nejvyšší správní soud Československa|Nejvyšším správním soudu]], který byl sice implicitně zrušen zákonem o státní prokuratuře, ale nebylo jasné, zda se derogace týká i části upravující řešení [[kompetenční spor|kompetenčních sporů]]). |
||
| ⚫ | Klasické [[římské právo]] ovšem chápalo derogaci jen jako částečné zrušení zákona a vedle ní rozlišovalo '''abrogaci''', jíž se rozumělo jeho úplné zrušení (bez náhrady), nahrazení starého práva novým.<ref>Milan Bartošek. ''Encyklopedie římského práva''. Praha: Panorama, 1981</ref> Abrogaci a derogaci lze rozlišovat i podle významu oněch slov v latině: abrogace bude úplné, absolutní zrušení („smrt“ normy), zatímco derogace bude pouhá neúčinnost normy v určitém kontextu („spánek normy“) – např. zvláštní norma „ruší“ obecnou – ve skutečnosti ji samozřejmě neruší, pouze se ve speciálních případech použije místo ní. |
||
Derogační klauzule je ustanovení právního předpisu, které ruší [[právní norma|právní normy]]. Příkladem derogační klauzule může být ustanovení nového zákona, kterým se ruší předchozí zákony dosud upravující dotčenou oblast. Zpravidla je umístěno na konci nového zákona. |
|||
== Klasické právo == |
|||
Klasické [[římské právo]] rozlišovalo:<ref>Milan Bartošek: Encyklopedie římského práva, Panorama [[1981]]</ref> |
|||
* ''abrogaci'' – jí se rozumělo úplné zrušení právního předpisu (bez náhrady), |
|||
* ''derogaci'' – jí se rozumělo částečné zrušení právního předpisu (tj. jeho [[novela (právo)|novela]], zrušení části předpisu). |
|||
| ⚫ | V zájmu [[právní jistota|právní jistoty]] by se měly právní předpisy vždy zrušovat explicitně, jinak mohou vznikat spory, zda určitá [[právní norma]] je nebo není součástí [[Právní řád|právního řádu]] (k tomu došlo např. u zákona o prvorepublikovém [[Nejvyšší správní soud Československa|Nejvyšším správním soudu]], který byl sice implicitně zrušen zákonem o státní prokuratuře, ale nebylo jasné, zda se derogace týká i části upravující řešení [[kompetenční spor|kompetenčních sporů]]). |
||
| ⚫ | Abrogaci a derogaci lze rozlišovat i podle významu oněch slov v latině: |
||
== Evropská unie == |
|||
''Derogace'' v rámci [[Právo Evropské unie|pravidel EU]] znamená vyjmutí členské země z některého závazku nebo oprávnění, zpravidla jako výsledek vyjednávání v procesu schvalování normy.{{Fakt/dne|20170214135812|}} |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
| Řádek 17: | Řádek 24: | ||
== Související články == |
== Související články == |
||
* |
*[[Obsolence]] |
||
* [[Kolizní pravidla]] |
|||
* [[Obsolence]] |
|||
* [[Desuetudo]] |
* [[Desuetudo]] |
||
Verze z 13. 7. 2018, 22:12
Derogace znamená zrušení právního předpisu nebo jeho části. Jsou-li zrušena jen některá ustanovení právního předpisu, zůstává nadále platným, neboť jejich vypuštěním je pouze novelizován. Ustanovení, které ruší právní předpis, celý nebo častěji jen jeho část, se nazývá derogační klauzule. Zpravidla je umístěna na konci nového právního předpisu.[1]
Zrušení prostřednictvím derogační klauzule je výslovné, a to buď explicitní („ruší se zákon č. 12/1980 Sb.“) nebo implicitní („ruší se všechny dosavadní předpisy o státní arbitráži“). Derogace však může být provedena i mlčky, odporují-li si ustanovení několika právních předpisů navzájem (v tomto smyslu se někdy u nového zákona hovoří o obrogaci). Zda k takové situaci v určitém konkrétním případě skutečně došlo, se určuje podle kolizních pravidel: lex posterior derogat priori (pozdější zákon ruší dřívější), lex specialis derogat generali (zvláštní zákon ruší obecný), příp. také lex superior derogat inferiori (zákon vyšší právní síly ruší nižší).[1]
Klasické římské právo ovšem chápalo derogaci jen jako částečné zrušení zákona a vedle ní rozlišovalo abrogaci, jíž se rozumělo jeho úplné zrušení (bez náhrady), nahrazení starého práva novým.[2] Abrogaci a derogaci lze rozlišovat i podle významu oněch slov v latině: abrogace bude úplné, absolutní zrušení („smrt“ normy), zatímco derogace bude pouhá neúčinnost normy v určitém kontextu („spánek normy“) – např. zvláštní norma „ruší“ obecnou – ve skutečnosti ji samozřejmě neruší, pouze se ve speciálních případech použije místo ní.
V zájmu právní jistoty by se měly právní předpisy vždy zrušovat explicitně, jinak mohou vznikat spory, zda určitá právní norma je nebo není součástí právního řádu (k tomu došlo např. u zákona o prvorepublikovém Nejvyšším správním soudu, který byl sice implicitně zrušen zákonem o státní prokuratuře, ale nebylo jasné, zda se derogace týká i části upravující řešení kompetenčních sporů).
Reference
- ↑ a b KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-028-1. S. 115.
- ↑ Milan Bartošek. Encyklopedie římského práva. Praha: Panorama, 1981
Související články
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Abrogace v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Encyklopedické heslo Derogace v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Encyklopedické heslo Obrogace v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
