Teoretická mechanika: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
na smazani to neni, pryc uu
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
'''Teoretická mechanika''' je přístup, který na rozdíl od [[klasická Newtonova mechanika|klasické Newtonovy mechaniky]] nebere za [[axiom|axiomy]] [[Newtonovy pohybové zákony]]. Formuluje odlišné exaktnější axiomy. Takové formulace mechaniky pak umožňují daleko elegantnější řešení některých fyzikálních problémů. Například máme-li malou kuličku kutálející se po velké kouli a chceme-li spočítat, ve kterém místě se kulička od koule odtrhne.
'''Teoretická mechanika''' je přístup k problematice [[mechanika|mechaniky]], který narozdíl od [[Newtonovypohybové zákony|klasické Newtonovy mechaniky]] nebere za [[axiom|axiomy]] [[Newtonovy pohybové zákony]], nýbrž exaktnější výchozí předpoklady. Takovéto formulace mechaniky pak umožňují elegantní řešení fyzikálních problémů klasickým newtonovským způsobem těžko řešitelných. Pro ilustraci uveďme problém s [[koule|kuličkou]] kutálející se po [[koule|kouli]], kdy je úkolem zjistit, ve kterém místě se kulička od koule odtrhne.<br />
Poprvé přeformuloval klasickou mechaniku [[Joseph Louis Lagrange]] v roce 1788. O další nové přístupy k mechanice se zasloužili [[Jean le Rond d'Alembert]] a [[William Rowan Hamilton]].<br />

Důležitými pojmy teoretické mechaniky jsou [[#Vazby|vazby]], se kterými souvisí jak [[#D'Alembertův princip|D'Alembertův princip]], tak i [[Lagrangeovy rovnice prvního druhu]]. Z D'Alembertova principu lze odvodit [[Lagrangeovy rovnice druhého druhu]], které popisují pohyb tělesa pomocí tzv. [[#Lagrangeova funkce|Lagrangeovy funkce]] <math>L</math>, což je rozdíl kinetické a potenciální [[energie]].<br />
Poprvé takto přeformuloval klasickou mechaniku [[Joseph Louis Lagrange]] v roce 1788. Ústředními tématy teoretické mechaniky jsou [[Lagrangeovy rovnice]], [[#D'Alembertův princip|D'Alembertův princip]], [[Hamiltonův variační princip]] a [[kanonické transformace]].<ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/Lagrangian_mechanics článek Lagrangian mechanics na anglické Wikipedii] </ref><ref>[http://www.mff.cuni.cz/vnitro/is/sis/predmety/index.php?do=predmet&kod=UFY028 Zápisky z předmětu Teoretická mechanika na MFF UK]</ref>
Zcela odlišná je formulace Hamiltonova, v níž pohybové rovnice nabývají mimořádně prostého tvaru, a proto se stala pro další rozvoj teoretické fyziky stejně významná jako formulace lagrangeovská. vystupují zde souřadnice a jim příslušné zobecněné hybnosti jako rovnoprávné dvojice proměnných ve [[fázový prostor|fázovém prostoru]].

<ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/Lagrangian_mechanics článek Lagrangian mechanics na anglické Wikipedii] </ref><ref>Horský J., Novotný J., Štefaník M.: Mechanika ve fyzice, Academia, Praha 2001</ref>
== Vazby ==
== Vazby ==
Síly, které působí na [[hmotný bod|hmotné body]], můžeme rozdělit do dvou skupin. Na jedné straně jsou to síly '''vtištěné''' <math>\bold F</math>, např. gravitace, elektromagnetická síla, odpor vzduchu atd. Na druhé straně jsou to síly '''vazbové''' <math>\bold R</math>,tj. reakce podložek či obecnějších vazeb. Matematicky zapisujeme vazby následovně: Pohyb po kouli o poloměru <math>a</math> se středem v počátku je omezen vazbou
Síly, které působí na [[hmotný bod|hmotné body]], můžeme rozdělit do dvou skupin. Na jedné straně jsou to síly '''vtištěné''' <math>\bold F</math>, např. gravitace, elektromagnetická síla, odpor vzduchu atd. Na druhé straně jsou to síly '''vazbové''' <math>\bold R</math>,tj. reakce podložek či obecnějších vazeb. Matematicky zapisujeme vazby následovně: Pohyb po kouli o poloměru <math>a</math> se středem v počátku je omezen vazbou

Verze z 10. 6. 2007, 17:34

Teoretická mechanika je přístup k problematice mechaniky, který narozdíl od klasické Newtonovy mechaniky nebere za axiomy Newtonovy pohybové zákony, nýbrž exaktnější výchozí předpoklady. Takovéto formulace mechaniky pak umožňují elegantní řešení fyzikálních problémů klasickým newtonovským způsobem těžko řešitelných. Pro ilustraci uveďme problém s kuličkou kutálející se po kouli, kdy je úkolem zjistit, ve kterém místě se kulička od koule odtrhne.
Poprvé přeformuloval klasickou mechaniku Joseph Louis Lagrange v roce 1788. O další nové přístupy k mechanice se zasloužili Jean le Rond d'Alembert a William Rowan Hamilton.
Důležitými pojmy teoretické mechaniky jsou vazby, se kterými souvisí jak D'Alembertův princip, tak i Lagrangeovy rovnice prvního druhu. Z D'Alembertova principu lze odvodit Lagrangeovy rovnice druhého druhu, které popisují pohyb tělesa pomocí tzv. Lagrangeovy funkce , což je rozdíl kinetické a potenciální energie.
Zcela odlišná je formulace Hamiltonova, v níž pohybové rovnice nabývají mimořádně prostého tvaru, a proto se stala pro další rozvoj teoretické fyziky stejně významná jako formulace lagrangeovská. vystupují zde souřadnice a jim příslušné zobecněné hybnosti jako rovnoprávné dvojice proměnných ve fázovém prostoru. [1][2]

Vazby

Síly, které působí na hmotné body, můžeme rozdělit do dvou skupin. Na jedné straně jsou to síly vtištěné , např. gravitace, elektromagnetická síla, odpor vzduchu atd. Na druhé straně jsou to síly vazbové ,tj. reakce podložek či obecnějších vazeb. Matematicky zapisujeme vazby následovně: Pohyb po kouli o poloměru se středem v počátku je omezen vazbou

. )

Dále se budeme zabývat pouze popisem pohybu podrobeného tzv. holonomním, tzn. na rychlosti nezávisejícím vazbám.

Síly holonomních vazeb jsou k vazbám kolmé.

D'Alembertův princip

Matematicky můžeme tento princip formulovat pro soustavu hmotných bodů pomocí virtuálních posunutí .

Virtuální posunutí jsou nekonečně malá posunutí, která jsou v každém okamžiku v souladu s vazbami.

Soustava N hmotných bodů se vyvíjí takovým způsobem, že

pro každé .


Reference

  1. článek Lagrangian mechanics na anglické Wikipedii
  2. Horský J., Novotný J., Štefaník M.: Mechanika ve fyzice, Academia, Praha 2001