Mohorovičićova diskontinuita: Porovnání verzí
m Připsání dalšího významu zkratky MOHO, která je stejně významná, ba významnější jak první význam značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
Svůj název nese diskontinuita po chorvatském geofyzikovi [[Andrija Mohorovičić|Mohorovičićovi]], který ji objevil v roce [[1909]] během výzkumů zemětřesení na [[Balkán|Balkánském poloostrově]]. |
Svůj název nese diskontinuita po chorvatském geofyzikovi [[Andrija Mohorovičić|Mohorovičićovi]], který ji objevil v roce [[1909]] během výzkumů zemětřesení na [[Balkán|Balkánském poloostrově]]. |
||
{{Pahýl}} |
|||
MOHO může také znamenat zkratku Malajský ogar honící ovečky, což je historicky významné literární dílo vyryto na desce z antického Řecka. Příběh popisuje život tehdejších pastevců, ukazující každodenní problémy a nebezpečí jejich života. Autor tohoto srdceryvného příběhu je neznámý, avšak ve starých kronikách se nalezl možný autor, jeden z pastevců tehdejší doby Aegeus Argyros, který napsal i další příběhy z doby antického Řecka. Ve světě se dají nalézt pouze kopie a úryvky, originál se každý rok přesunuje do různých muzeí v Řecku. Tento rok se nachází v muzeu Benaki v Athénách. |
|||
== ,,A tak chlapec honil ovečky, neuvědomujíc si nebezpečí číhající za jeho zády." == |
|||
Tento příběh v roce 1998 obdržel cenu Nejdojemnějšího díla antického Řecka. Za první místo byla cena 20 000€ (přibližně 513 000Kč) pro autora. Jelikož nebylo možné předat cenu autorovi, darovaly se peníze na mezinárodní projekt Zachraňme Ogary.{{Pahýl}} |
|||
[[Kategorie:Desková tektonika]] |
[[Kategorie:Desková tektonika]] |
||
Verze z 31. 10. 2017, 22:14
Mohorovičićova diskontinuita nebo Mohorovičićova vrstva nespojitosti (známá také pod zkratkou MOHO) je vrstva, která geologicky definuje přechod zemské kůry a svrchního pláště. Nachází se v rozmezí hloubek 20–90 kilometrů pod kontinenty a 10–20 kilometrů pod oceány. V ČR se pohybuje vrstva mezi 30. a 40. kilometrem pod zemským povrchem. Jedná se o první významnou diskontinuitu v zemských obalech, na kterém dochází ke skokovému zrychlení pohybu seismických vln až přes rychlosti 8 km/s. Diskontinuita netvoří jednoduchou sférickou plochu, ale je místy zprohýbaná v závislosti na nadloží. Materiál pod diskontinuitou má větší hustotu než zemská kůra, což zajišťuje nadnášení především kontinentální kůry, která se nezanořuje zpět do pláště.
Z pohledu kyselosti magmat bychom mohli hovořit o přechodu mezi kyselým a bazickým prostředím.
Svůj název nese diskontinuita po chorvatském geofyzikovi Mohorovičićovi, který ji objevil v roce 1909 během výzkumů zemětřesení na Balkánském poloostrově.
