Mohorovičićova diskontinuita
Mohorovičićova diskontinuita nebo Mohorovičićova vrstva nespojitosti či Mohorovičićova plocha diskontinuity (známá také pod zkratkou MOHO) je vrstva, která geologicky definuje přechod zemské kůry a svrchního pláště. Nachází se v rozmezí hloubek 20–90 kilometrů pod kontinenty a 10–20 kilometrů pod oceány.[1] V Česku se pohybuje vrstva mezi 30. a 40. kilometrem pod zemským povrchem. Jedná se o první významnou diskontinuitu v zemských obalech, na kterém dochází ke skokovému zpomalení pohybu seismických vln a to z 8 km/s na 7,6 km/s. Diskontinuita netvoří jednoduchou sférickou plochu, ale je místy zprohýbaná v závislosti na nadloží. Materiál pod diskontinuitou má větší hustotu než zemská kůra, což zajišťuje nadnášení především kontinentální kůry, která se nezanořuje zpět do pláště.[2]
Z pohledu kyselosti magmat bychom mohli hovořit o přechodu mezi kyselým a zásaditým prostředím.
Svůj název nese diskontinuita po chorvatském geofyzikovi Mohorovičićovi, který ji objevil v roce 1909 během výzkumů zemětřesení na Balkánském poloostrově.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Země - Geologická encyklopedie. www.geology.cz [online]. [cit. 2024-12-09]. Dostupné online.
- ↑ SMOLOVÁ, Irena. Stavba zemského tělesa [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci [cit. 2024-12-09]. Dostupné online.
- ↑ KOLÁŘ, Petr. Objev Mohorovičičovy diskontinuity. Vesmír [online]. Vesmír, 2011-12-08 [cit. 2024-12-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mohorovičićova diskontinuita na Wikimedia Commons
