Dějiny od založení Města: Porovnání verzí
tyo |
Styl, rozšíření, wikify, odkazy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| ⚫ | |||
{{Různé významy|druhý=římském letopočtu|stránka=Ab urbe condita}} |
|||
'''''Dějiny od založení Města''''' (''Ab urbe condita libri'') jsou hlavním dílem [[Starověký Řím|římského]] [[historiografie|historiografa]] a prozaika [[Livius|Tita Livia]] († asi 17 n. l.). |
|||
| ⚫ | |||
'''''Dějiny od založení Města''''' (''Ab urbe condita libri'') jsou hlavním dílem [[Starověký Řím|římského]] [[dějepis]]ce a prozaika [[Titus Livius|Tita Livia]]. Jeho záměrem bylo sepsat celé římské dějiny od založení města až po současnost do 150 knih, podařilo se mu jich však sepsat „pouze“ 142. Na záměr sepsat 150 knih se usuzuje z několika důvodů, především bylo zvykem psát kulatý počet knih, dále díla tohoto rozsahu končila nějakou významnou událostí. Toto dílo však končí smrtí Drusa v Germanii (9 př. n. l.), což nebyla dost významná |
|||
událost na ukončení takovéhoto díla, pravděpodobně dílo mělo končit smrtí Augusta ([[14]]). Toto dílo nemůže být posuzováno jako vědecká objektivní práce. Titus Livius byl více umělec než historik. Přesto je jeho dílo významným zdrojem informací o římských dějinách, jak je viděli sami Římané, dílo je velmi vlastenecké. Livius postupoval ve svém psaní chronologicky rok od roku a tím například umožňuje přehled římských [[Římský konzul|konzulů]]. |
|||
== Záměr a dílo == |
|||
| ⚫ | |||
Liviovým záměrem bylo sepsat celé římské dějiny od založení města až po jeho současnost do 150 knih, podařilo se mu jich však sepsat „pouze“ 142. Na záměr sepsat 150 knih se usuzuje jednak proto, že bylo zvykem psát kulatý počet knih, jednak proto, že historická díla tohoto rozsahu obvykle končila nějakou významnou událostí. ''Ab urbe condita'' však končí méně významnou smrtí [[Drusus|Drusa]] v Germanii (9 př. n. l.), a pravděpodobně mělo končit smrtí císaře Augusta (14 n. l.) Dílo se obvykle dělí na dekády (desítky knih), což není dělení původní, ale vzniklo pravděpodobně až v 5. století.<ref name="A"> ''Ottův slovník naučný'', heslo Livius.</ref> |
|||
== Zachovaná část == |
|||
Přestože se zachovala malá část tohoto díla, je dobře známo z tzv. ''periochy'', což jsou knihy neznámého původu, které jsou jakýmsi obsahem (resp. výtahem) těchto knih. Nezachovaly se pouze výtahy ke knihám 136 a 137. |
|||
| ⚫ | Do dnešní doby se zachovala pouze malá část, totiž 35 knih. Jde o první dekádu (knihy 1–10), spolu s předmluvou k celému dílu. V té jsou zaznamenány spíše mytologické dějiny [[Řím]]a od [[Aineiás|Aeneova]] příchodu do [[Itálie]] až po konec samnitských válek. Další, umělecky i historicky nejhodnotnější zachovaná dekáda je třetí (knihy 21–30). Ta zachycuje [[druhá punská válka|druhou punskou válku]] ([[218 př. n. l.|218]]–[[201 př. n. l.]]). Dále se zachovala dekáda čtvrtá a polovina páté (knihy 31–45). Tyto části líčí římskou politiku na Východě (v [[Starověké Řecko|Řecku]] a [[Sýrie|Sýrii]]). Zachovaná část končí vítězstvím vojevůdce [[Aemilius Paullus|Aemilia Paulla]] nad [[Makedonie (region)|makedonským]] |králem [[Perseus (král)|Perseem]] v roce [[167 př. n. l.]] Ze zbývajících knih jsou zachovány jen zlomky a tzv. periochy – stručné obsahy či výtahy všech knih od neznámého autora, pocházející patrně ze [[4. století]]. Chybí pouze výtahy knih 136 a 137.<ref name="A"/> |
||
== Hodnocení == |
|||
V [[renesance (historická epocha)|renesanci]] podnítilo toto dílo [[Niccolò Machiavelli]]ho k sepsání díla ''[[Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia]]''. |
|||
Titus Livius byl spíše umělec a spisovatel než historik a jeho dílo nelze považovat za objektivní historickou práci v moderním smyslu. Jeho záměrem také byla spíš oslava dávné římské minulosti a hrdinství jeho občanů, jak to odpovídalo Augustovu programu obnovy římského vlastenectví. A konečně i prameny, z nichž mohl Livius čerpat, byly z velké části legendární, zejména pro nejstarší období. Přesto je jeho dílo významným zdrojem informací o římských dějinách, jak je viděli sami Římané. Livius také postupoval ve svém psaní chronologicky rok od roku, což mimo jiné umožňuje sestavit přehled římských [[Římský konzul|konzulů]], podle nichž se jednotlivé události často datovaly.<ref name="A"/> |
|||
== |
== Odezva díla == |
||
Liviovo dílo se v západní Evropě stále opisovalo a četlo. V [[renesance (historická epocha)|renesanci]] podnítilo [[Niccolò Machiavelli]]ho k sepsání díla ''[[Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia]]'' a západní političtí myslitelé se jím často inspirovali, zejména v osvícenství a při zakládání novověkých demokracií. Až do 20. století patřil Livius k povinné četbě studentů gymnázií, často se citovalo a zůstává pramenem okřídlených rčení a citátů. |
|||
== Reference == |
|||
<references /> |
|||
== Literatura == |
|||
* {{NK ČR|jn19981001759}} |
|||
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Livius. Sv. 16, str. 202 |
|||
* Livius, ''Dějiny'', sv. 1-6. Praha: Svoboda 1971-1979 |
|||
== Externí odkazy == |
|||
* {{Citace monografie |
* {{Citace monografie |
||
| jméno = Titus |
| jméno = Titus |
||
Verze z 23. 11. 2015, 10:59
Dějiny od založení Města (Ab urbe condita libri) jsou hlavním dílem římského historiografa a prozaika Tita Livia († asi 17 n. l.).
Záměr a dílo
Liviovým záměrem bylo sepsat celé římské dějiny od založení města až po jeho současnost do 150 knih, podařilo se mu jich však sepsat „pouze“ 142. Na záměr sepsat 150 knih se usuzuje jednak proto, že bylo zvykem psát kulatý počet knih, jednak proto, že historická díla tohoto rozsahu obvykle končila nějakou významnou událostí. Ab urbe condita však končí méně významnou smrtí Drusa v Germanii (9 př. n. l.), a pravděpodobně mělo končit smrtí císaře Augusta (14 n. l.) Dílo se obvykle dělí na dekády (desítky knih), což není dělení původní, ale vzniklo pravděpodobně až v 5. století.[1]
Zachovaná část
Do dnešní doby se zachovala pouze malá část, totiž 35 knih. Jde o první dekádu (knihy 1–10), spolu s předmluvou k celému dílu. V té jsou zaznamenány spíše mytologické dějiny Říma od Aeneova příchodu do Itálie až po konec samnitských válek. Další, umělecky i historicky nejhodnotnější zachovaná dekáda je třetí (knihy 21–30). Ta zachycuje druhou punskou válku (218–201 př. n. l.). Dále se zachovala dekáda čtvrtá a polovina páté (knihy 31–45). Tyto části líčí římskou politiku na Východě (v Řecku a Sýrii). Zachovaná část končí vítězstvím vojevůdce Aemilia Paulla nad makedonským |králem Perseem v roce 167 př. n. l. Ze zbývajících knih jsou zachovány jen zlomky a tzv. periochy – stručné obsahy či výtahy všech knih od neznámého autora, pocházející patrně ze 4. století. Chybí pouze výtahy knih 136 a 137.[1]
Hodnocení
Titus Livius byl spíše umělec a spisovatel než historik a jeho dílo nelze považovat za objektivní historickou práci v moderním smyslu. Jeho záměrem také byla spíš oslava dávné římské minulosti a hrdinství jeho občanů, jak to odpovídalo Augustovu programu obnovy římského vlastenectví. A konečně i prameny, z nichž mohl Livius čerpat, byly z velké části legendární, zejména pro nejstarší období. Přesto je jeho dílo významným zdrojem informací o římských dějinách, jak je viděli sami Římané. Livius také postupoval ve svém psaní chronologicky rok od roku, což mimo jiné umožňuje sestavit přehled římských konzulů, podle nichž se jednotlivé události často datovaly.[1]
Odezva díla
Liviovo dílo se v západní Evropě stále opisovalo a četlo. V renesanci podnítilo Niccolò Machiavelliho k sepsání díla Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia a západní političtí myslitelé se jím často inspirovali, zejména v osvícenství a při zakládání novověkých demokracií. Až do 20. století patřil Livius k povinné četbě studentů gymnázií, často se citovalo a zůstává pramenem okřídlených rčení a citátů.
Reference
Literatura
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dějiny od založení Města
- Ottův slovník naučný, heslo Livius. Sv. 16, str. 202
- Livius, Dějiny, sv. 1-6. Praha: Svoboda 1971-1979
Externí odkazy
- LIVIUS, Titus. Tita Livia dějiny od založení Říma. Ilustrace Josef Pechánek. Praha: Dr. Edvard Grégr, 1864. 447 s. Dostupné online.