Jan Antonín I. z Eggenbergu: Porovnání verzí
m pořadí v boxu |
m fixlink z rozcestníku |
||
| Řádek 25: | Řádek 25: | ||
| od3 = [[1647]] |
| od3 = [[1647]] |
||
| do3 = [[1649]] |
| do3 = [[1649]] |
||
| panovník3 = [[Ferdinand III.]] |
| panovník3 = [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]] |
||
| předchůdce3 = |
| předchůdce3 = |
||
| nástupce3 = |
| nástupce3 = |
||
| Řádek 31: | Řádek 31: | ||
| od4 = [[1637]] |
| od4 = [[1637]] |
||
| do4 = [[1649]] |
| do4 = [[1649]] |
||
| panovník4 = [[Ferdinand III.]] |
| panovník4 = [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]] |
||
| předchůdce4 = |
| předchůdce4 = |
||
| nástupce4 = |
| nástupce4 = |
||
Verze z 6. 11. 2014, 23:09
Jan Antonín I. z Eggenbergu (1610–12. února 1649) byl český a štýrský šlechtic, kníže z Eggenbergu, 2. vévoda krumlovský a významný politik a diplomat v dobách vlády Ferdinanda III..
Život
Jan Antonín se narodil roku 1610 jako jediný syn a dědic prvního knížete z Eggenbergu Jana Oldřicha. V mládí studoval na jezuitské koleji ve Štýrském Hradci a po jejím dokončení ve věku 17 let podnikl několikaletou cestu po Evropě. Na rodinné panství ve Štýrsku se vrátil až roku 1632. Projevil se jako velmi kultivovaný, světaznalý a nadmíru jazykově nadaný muž, pročež po vzoru otce nastoupil na cestu evropské politiky.
V roce 1632 po smrti Jana Oldřicha zdělil veškeré majetky v Čechách a ve Štýrsku a roku 1637 jej Ferdinand III. jmenoval tajným radou a zároveň obdržel Řád zlatého rouna. Rok poté mu byla udělena pocta jmenováním zvláštním diplomatem, jenž měl papeži Urbanu VIII. oznámit volbu nového římského krále a budoucího císaře Ferdinanda III. Tzv. Zlatý kočár, jež byl zhotoven pro tuto příležitost, je dnes uchováván na zámku v Českém Krumlově.
Následujícího roku se oženil s Annou Marii z Brandenburg-Bayruthu, z manželství vzešly dvě dcery a dva synové – starší Jan Kristián I. (1641) a mladší Jan Seyfried (1644).
Jan Antonín I. také pokračoval v úsilí o rozšiřování eggenberského panství. Štědře vykupoval pozemky v jižních Čechách, které pak připojoval ke Krumlovskému vévodství a především dosáhl povolení k získání Gradišského hrabství v Aquileii, čímž zajistil sobě a svým potomkům právo zasedat v Říšském sněmu. On sám však ve sněmu nikdy nezasedal, neboť zemřel o dva roky později.
Během svého života se proslavil jako velmi schopný diplomat a polyglot a mimo svá zahraniční působení pobýval mezi palácem ve Štýrském Hradci a Krumlovským zámkem. Vzhledem ke své nečekané smrti, nezanechal žádnou závěť. V následujících letech tak proběhly významané spory o majetek mezi jeho dvěma syny Janem Kristiánem I. a Janem Seyfriedem. Spor byl vyřešen za asistence Jana Adolfa I. ze Schwarzenbergu, načež si bratři panství rozdělily a vznikla tak starší rodová větev krumlovská a mladší štýrská, než se smrtí bezdětného Jana Kristiána I. majetek opět spojil pod vládou mladšího z bratrů.
Související články
Odkazy
- Kníže Jan Antonín I. z Eggenberku
- Životopis anglicky a německy