Tykání: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 16. 4. 2014, 12:23

Tykakání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy). V některých jiných jazycích, např. němčině, se obdobně využívá onikání (oslovování ve 3. osobě množného čísla, oni), případně dalších jazykových prostředků.

V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního pozdravu (nazdar, ahoj, čau). Při vykání se používá formální dobrý den a na shledanou. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním jménem či přezdívkou. Oslovení pane, paní je formální a obvykle se používá jen při vykání.

Příklady:

Petře, podej mi, prosím, pero. (tykání)
Pane Nováku, podejte mi, prosím, pero. (vykání)
Tykací pozdravy: Čus! Ahoj! Nazdar! Čau! Ahojky! Čauky! Čusík! Nazdárek!
Vykací: Dobrý den! Dobré poledne! Dobrý večer! Na shledanou! S pánem Bohem!

Související články

Majestátní plurál
Onkání
Onikání
Vykání (včetně pravidel pro tykání a vykání)
Zdvořilost v různých jazycích

Externí odkazy

Slovníkové heslo tykání ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Verze z 7. 2. 2014, 15:40 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m {{Wikislovník}} do odkazů a s parametrem ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 16. 4. 2014, 12:23 editovat zrušit editaci 188.120.221.58 (diskuse) Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1:		Řádek 1:
	'''~~Tykání~~''' je v některých [[Jazyk (lingvistika)\|jazycích]] způsob [[oslovení\|oslovování]] jedné osoby pomocí 2. [[osoba (mluvnice)\|osoby]] [[Jednotné číslo\|jednotného čísla]] (''ty''). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v [[čeština\|češtině]] používá [[vykání]] (oslovování jednotlivého člověka v 2. [[osoba (mluvnice)\|osobě]] množného [[číslo (mluvnice)\|čísla]], ''vy''). V některých jiných jazycích, např. [[němčina\|němčině]], se obdobně využívá [[onikání]] (oslovování ve 3. osobě množného čísla, ''oni''), případně dalších jazykových prostředků.		'''Tykakání''' je v některých [[Jazyk (lingvistika)\|jazycích]] způsob [[oslovení\|oslovování]] jedné osoby pomocí 2. [[osoba (mluvnice)\|osoby]] [[Jednotné číslo\|jednotného čísla]] (''ty''). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v [[čeština\|češtině]] používá [[vykání]] (oslovování jednotlivého člověka v 2. [[osoba (mluvnice)\|osobě]] množného [[číslo (mluvnice)\|čísla]], ''vy''). V některých jiných jazycích, např. [[němčina\|němčině]], se obdobně využívá [[onikání]] (oslovování ve 3. osobě množného čísla, ''oni''), případně dalších jazykových prostředků.

	V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního [[pozdrav]]u (''nazdar, ahoj, čau''). Při vykání se používá formální ''dobrý den'' a ''na shledanou''. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním [[jméno\|jménem]] či [[přezdívka\|přezdívkou]]. Oslovení ''pane, paní'' je formální a obvykle se používá jen při vykání.		V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního [[pozdrav]]u (''nazdar, ahoj, čau''). Při vykání se používá formální ''dobrý den'' a ''na shledanou''. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním [[jméno\|jménem]] či [[přezdívka\|přezdívkou]]. Oslovení ''pane, paní'' je formální a obvykle se používá jen při vykání.