Solea
Solea nebo též soleja (z řeckého σόλιον / sólion = latinsky solea, od výrazu solum = rovné místo, zem, podlaha; v ruštině se vyskytuje jako солея́ / solějà[1]) je vyvýšený prostor před oltářovou brankou či ikonostasem v pravoslavných a řeckokatolických chrámech. Současně se i samotný oltář nachází na vyvýšeném místě (většinou o jeden nebo o tři stupínky) a tím solea vytváří dojem prodloužení oltáře směrem do prostoru chrámu. Před carskými vraty vystupuje vpřed ve tvaru půlkruhu. V Ruské a Ukrajinské pravoslavné církvi se tato část soley nazývá ambon. Na koncích soley se nacházejí kliry (kliros). Solea slouží jako proscénium při bohoslužbě. Po straně středové části chrámu je solea obvykle ohrazena nevysokou mříží. U východních Slovanů bývá solea poměrně široká, zatímco v Řecku a na Balkáně je solea většinou velmi úzká. Původně to byl prostor určený pro kleriky s nižším svěcením, zejména pak pro zpěváky.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Slovník církevních výrazů / Словарь церковных терминов
- Velká sovětská encyklopedie / Большая советская энциклопедия[nedostupný zdroj]
- Původ křesťanských chrámů. Cesta k chrámu / Происхождение Христианских Храмов. Дорога к Храму na stránkách Православие и мир.
- Slovníček liturgických a teologických pojmov
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Русское словесное ударение. — М.: ЭНАС. М.В. Зарва. 2001.