Přeskočit na obsah

Sofiko Čiaureliová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sofiko Čiaureliová
Narození21. května 1937
Tbilisi
Úmrtí2. března 2008 (ve věku 70 let)
Tbilisi
Místo pohřbeníDidubský pantheon
Alma materGerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie
ChoťGiorgi Shengelaia
Kote Makharadze
RodičeMichail Čiaureli a Veriko Anjaparidze
PříbuzníOtar Chiaureli (sourozenec)

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sofiko Čiaureliová (gruzínsky სოფიკო ჭიაურელი, 21. května 1937 Tbilisi2. března 2008 tamtéž) byla gruzínská herečka.

Jejím otcem byl režisér Michail Čiaureli a matkou herečka Veriko Andžaparidze. Je sestřenicí režiséra Georgije Daněliji. Jejím prvním manželem byl režisér Georgij Šengelaja, druhým manželem televizní komentátor Kote Macharadze.

Vystudovala moskevský VGIK a působila jako herečka v Mardžanišviliho divadle a Rustaveliho divadle v Tbilisi. Ve filmu debutovala v roce 1957 (Náš dvůr), během své kariéry natočila více než sto filmů. Mezinárodní úspěch získala díky rolím ve filmech Sergeje Paradžanova Barva granátového jablka (1968), Legenda o Suramské pevnosti (1984) a Ašik-Kerib (1988). Za hlavní roli v hudebním filmu svého manžela Georgije Šengelaji Melodie Verijské čtvrti (1974) získala cenu pro nejlepší herečku na Všesvazovém filmovém festivalu v Baku. Tengiz Abuladze ji obsadil do filmu Strom přání (1976), výrazné psychologicky pojaté role ztvárnila také v dílech Lany Gogoberidzeové Rozhovory o soukromém životě (1978) a Genricha Maljana Facka (1981).

Byla členkou poroty Mezinárodního filmového festivalu v Moskvě a poslankyní Nejvyššího sovětu. Získala titul národní umělkyně Gruzínské SSR a Arménské SSR a Státní cenu SSSR. V centru Tbilisi jí byl v roce 2009 odhalen pomník, jehož autorem je sochař Levan Vardosanidze.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BLECH, Richard a kol.: Encyklopédia filmu, Obzor, Bratislava 1993, ISBN 80-215-0219-3

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]