Simon Harcourt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Simon Harcourt, 1. vikomt Harcourt
Baron Simon Harcourt jako lord kancléř (Godfrey Kneller, 1713)
Baron Simon Harcourt jako lord kancléř (Godfrey Kneller, 1713)
Narození prosinec 1661
Oxfordshire
Úmrtí 28. prosince 1727 (ve věku 65–66 let)
Londýn
Alma mater Pembroke College, Oxford
Politická strana Toryové
Manžel(ka) Rebecca Clark (od 1680)
Elizabeth Vernon (od 1724)
Elizabeth Spencer
Děti Simon Harcourt
Anne Harcourt
Philip Harcourt
Walter Harcourt
Arabella Harcourt
Hon. Anne Harcourt
Rodiče Sir Philip Harcourt a Anne Waller
Příbuzní Simon Harcourt, 1. hrabě Harcourt[1], Elizabeth Harcourt[2], Anne Harcourt[2], Mary Harcourt[2] a Martha Harcourt[2][1] (vnuci)
Funkce poslanec parlamentu Velké Británie
Member of the 1698-1700 Parliament
Member of the 1701 Parliament
Member of the 1701-02 Parliament
Member of the 1702-05 Parliament
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simon Harcourt, 1. vikomt Harcourt (Simon Harcourt, 1st Viscount Harcourt, 1st Baron Harcourt) (1661, Stanton Harcourt, Anglie23. července 1727, Londýn, Anglie) byl britský právník a politik. Vynikl jako parlamentní řečník, ve vysokých funkcích v justiční správě byl dvanáct let členem vlády. Od roku 1711 jako baron zasedal ve Sněmovně lordů, v roce 1721 byl povýšen na vikomta. Jeho potomci v několika generacích zastávali vysoké posty u dvora, rod vymřel v roce 1830.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Simon Harcourt, 1. vikomt Harcourt

Pocházel ze starobylé rodiny francouzského původu, která od středověku sídlila na panství Stanton Harcourt (Oxfordshire). Narodil se na rodovém sídle jako jediný syn poslance Sira Philipa Harcourta (1638–1688). Vystudoval v Oxfordu a od mládí působil jako úspěšný právník, mimo jiné byl soudcem v Abingdonu, v roce 1688 po otci převzal rodové statky v hrabství Oxfordshire. V letech 1690–1710 byl poslancem Dolní sněmovny[pozn. 1] za stranu toryů a patřil k blízkým přátelům Roberta Harleye. Na půdě parlamentu vynikl jako řečník. Po nástupu královny Anny byl povýšen do šlechtického stavu (1702) a stal se členem vlády jako nejvyšší právní zástupce (solicitor general, 1702–1707) a právní zástupce koruny (attorney general, 1707–1710). V letech 1706–1707 byl též členem komise pro sloučení Anglie a Skotska.

V roce 1710 se stal členem Tajné rady a v Harleyově vládě patřil k jejím nejvlivnějším členům jako lord kancléř a lord strážce velké státní pečeti (1710–1714), z titulu funkce lorda kancléře zároveň předsedal Sněmovně lordů. V roce 1711 získal titul barona a byl povolán do Sněmovny lordů jako dědičný peer. V roce 1714 byl ze strany whigů obviněn ze styků s princem Jakubem Stuartem. Jeho podíl na jakobitském povstání nebyl sice prokázán, ale spolu s Harleyem se v roce 1714 musel stáhnout do ústraní. V roce 1720 se připojil k whigům a začal podporovat premiéra Roberta Walpola, načež v roce 1721 získal titul vikomta a bylo mu obnoveno členství v Tajné radě. V případě nepřítomnosti krále Jiřího I. byl několikrát členem místodržitelského sboru (1723, 1725, 1727).

Zemřel ve svém londýnském paláci Harcourt House, který byl zbořen počátkem 20. století.

Byl třikrát ženat, z prvního manželství měl pět dětí. Synové Walter a Philip zemřeli v dětství, dědicem titulů byl syn Simon Harcourt (1684–1720), který studoval v Oxfordu a v Padově, v letech 1710–1715 byl poslancem Dolní sněmovny, ale zemřel také ještě před otcem. Druhým vikomtem se stal vnuk Simon Harcourt, 1. hrabě Harcourt, který byl později povýšen na hraběte a v dalších generacích Harcourtové zastávali vysoké posty u dvora. Rod vymřel v roce 1830 a poté jméno Harcourt převzal jejich příbuzný Edward Venables–Vernon, arcibiskup v Yorku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Po většinu své parlamentní kariéry zastupoval město Abingdon, kde byl zároveň do roku 1711 soudcem. Ve stejné době zasedal v Dolní sněmovně v letech 1702–1705 a 1710–1715 jeho vzdálený stejnojmenný bratranec Simon Harcourt (1653–1724), který byl poslancem za město Aylesbury

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kindred Britain.
  2. a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]