Sestřelení bombardéru Checkerboard Fort 25. dubna 1945

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sestřelení bombardéru Checkerboard Fort 43-38369 25. dubna 1945
B-17 přezdívaný „Létající pevnost“. Letoun stejného typu se zřítil u Čemin.
B-17 přezdívaný „Létající pevnost“. Letoun stejného typu se zřítil u Čemin.
Nehoda
Datum25. dubna 1945
Hlavní příčinasestřelení, rozpad
MístoNěmecká říše u Čemin, Říšská župa Sudety
Zeměpisné souřadnice
Počátek letuPodington, Spojené království
Letoun
ModelBoeing B-17G Flying Fortress
DopravceSpojené státy americké United States Army Air Forces
Registrace43-38369
Následky
Na palubě osob8
Zraněných0
Mrtvých6
Letounzničen

Sestřelení bombardéru Checkerboard Fort 25. dubna 1945 je událost, k níž došlo během mise amerického bombardéru B-17G Flying Fortress s.č. 43-38369 z 327. bombardovací perutě 92. bombardovací skupiny,[1] 8. letecké armády amerického armádního letectva nad župou Sudety v Německu. Při náletu na Plzeň byl letoun poškozen zásahem flaku, krátce na to explodoval a jeho trosky dopadly na rozhraní lesa a pole u Čemin.[2] Sestřelení letounu nepřežilo šest členů posádky, dva byli zajati.[2]

327. bombardovací peruť[editovat | editovat zdroj]

Emblém 327. bombardovací perutě za druhé světové války

Peruť byla aktivována na počátku roku 1942, vybavena těžkými bombardéry B-17 a zprvu cvičena 3. leteckou armádou na americkém jihovýchodě, součástí výcviku byly i protiponorkové útoky. Při nasazení na evropské bojiště byla jako jedna z prvních perutí přiřazena k VIII. Bomber Command v Anglii, pozdější 8. letecké armádě. Na začátku roku 1943 se přesunula na anglickou základnu Alconbury, kde podnikala podpůrné mise do Afriky a trénovala se pro boj. Od května do července 1943 testovala peruť jako jediná experimentální Boeing YB-40, což byl letoun B-17 Flying Fortress upravený pro nasazení jako doprovodné letadlo bombardérů. Po neúspěšném testu byla peruť vybavena B-17G a v září 1943 se přesunula na základnu Podington. Začala se účastnit dálkového bombardování především Německa, což vedlo okamžitě k těžkým ztrátám. Zaznamenala však i úspěchy při při misích proti seskupení německého vojska při bitvě o Normandii či při útoku na opevněné ponorkové doky v nizozemském IJmuidenu s raketově poháněnými průraznými bombami. Nálet 25. dubna 1945 byl poslední z více než 300 misí perutě během druhé světové války.

Letadlo[editovat | editovat zdroj]

V 30. letech 20. století se společnost Boeing zúčastnila soutěže o dodávku 200 čtyřmotorových dálkových bombardérů, ale pro havárii prototypu soutěž nevyhrála, byť letoun exceloval svými parametry. Letecké sbory letoun přesto objednaly v malé sérii a v roce 1938 byl bombardér B-17 uveden do služby. I následně se konstrukčně vyvíjel do mnoha variant a stal se 3. nejvyráběnějším bombardérem všech dob. Americké armádní letectvo jej během druhé světové války používalo především pro denní strategická bombardování proti nepřátelským průmyslovým a vojenským cílům. Armádní letectvo B-17 propagovalo jako strategickou zbraň, protože byl relativně rychlý, operoval ve velkých výškách, měl dlouhý dolet a těžkou obrannou výzbroj. Zároveň byl odolný a dokázal se z mise vrátit i s těžkými poškozeními.

Konkrétní letadlo 43-38369 bylo vyrobeno přímo společností Boeing ve výrobním bloku B-17G-85-BO a dodáno k nasazení 21. srpna 1944.[3]

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Letoun B-17G Flying Fortress se sériovým číslem 44-38369 letěl pod velením 1. pilota lajtnanta Lewise Fishera. Celou posádku tvořili (věk v době události):[3]

  • 1. pilot: 1./Lt. Lewis Blaine Fisher (21 let)[4][5]
  • 2. pilot: 2./Lt. Rudy Kochevar (22 let)[6]
  • navigátor: 2./Lt. William Francis Hesley (24 let)[7][8][9]
  • radiooperátor: T/Sgt. Jerome "Jerry" E. Weznerowicz (21 let)[9][10]
  • střelec horní věže: T/Sgt. Warren Ives (19 let)[11]
  • střelec spodní kulové věže: Sgt. Sam B. Schwartz jr.[9][12]
  • zadní střelec: S/Sgt. Chris Chrest (22 let)[13][14]
  • bombometčík a střelec na přídi: Sgt. Neal Howard Modert (27 let)[9][15]

Poslední let[editovat | editovat zdroj]

Průběh operace[editovat | editovat zdroj]

1. americká armáda požádala o letecký útok na Škodovy závody,[16]:22–23 protože šlo o poslední velkou a funkční zbrojovku nacistického Německa.[17]:292 8. letecká armáda USAAF na zmíněnou žádost provedla misi č. 968,[18] při níž zamířilo z Velké Británie na Plzeň ráno 307 bombardérů B-17 z 1. bombardovací divize[19]:92[20][21] v doprovodu 206 stíhaček P-51 Mustang, z toho 78 bombardérů mělo za cíl vojenské letiště na Borech.[18][19]:92 Letce v průběhu přeletu nad cíl šokovalo bezprecedentní varování Škodováků před náletem, které opakovaně odvysílala stanici BBC v průběhu jejich letu.[22][20] Protivzdušná obrana Plzně na základě varování zahájila přípravy a přešla do stavu nejvyšší pohotovosti.[20] Velitelství 8. letecké armády přikázalo bombardovat jen při vizuálním kontaktu,[23] letouny se proto musely vracet nad cíl opakovaně a vzrůstalo tak nebezpečí sestřelu protivzdušnou obranou.[24]

Letecký poplach byl v Plzni oznámen v 10.11.[20] Nad Plzeň doletělo 276 letounů v doprovodu 188 stíhaček.[22] První bomby začaly padat v 10.26 a zasáhly Lochotín,[17]:292 tamní hořící budovy se staly orientačními body pro další nálety.[25]

Poškození letadla a jeho havárie[editovat | editovat zdroj]

Letadlo „Checkerboard Fort“ pod velením Lewise Fishera z 327. bombardovací perutě prolétalo krátce po 11. hodině potřetí nad městem,[9] když bylo těžce zasaženo salvou 88mm granátů vystřelených baterií flaků protivzdušné obrany poblíž Chotíkova, v blízkosti pozdějšího vedení silnice I/20 z Plzně na Karlovy Vary.[2][26] Zasažené a hořící motory č. 1 a 2 znemožňovaly další řízený let, pilot ještě zvládl opustit bojovou formaci[9] a letadlo začalo ve spirále padat.[2] Velitel letadla nařídil opuštění paluby letadla, ale jen dva letci, radiooperátor Jerome Weznerowicz a přední střelec Neal Modert, stihli letadlo opustit.[2] Ještě nad úrovní mraků letadlo vybuchlo,[2] ostatně J. Weznerowicz byl z letadla vyhozen výbuchem.[9] Při výbuchu pravděpodobně zahynuli zbylí členové posádky.[2][2] Trosky rozpadlého letadle dopadly na okraj lesa a na pole severovýchodně od zmíněné vsi.[2]

Po dopadu[editovat | editovat zdroj]

Dva členové posádky, kteří sestřelení přežili, J. Weznerowicz a N. Modert, byli krátce po seskoku zadrženi.[9][2] Přes Město Touškov byli převezeni do Plzně, odkud se jako zajatci dostali do nemocnice v Klatovech.[9][3] Zde se dočkali 5. května osvobození při příjezdu 2. pěší divize.[9]

Trosky letadla nebyly německými okupačními orgány do konce války odklizeny a po válce je neřízeně rozebralo obyvatelstvo.[2] Lokalita dopadu a trosek letadla je dosud nazývána „U Letadla“.[27]

Pohřbení[editovat | editovat zdroj]

Těla šesti zahynulých letců byla vyproštěna z trosek a převezena do Města Touškov, kde byla pohřbena u zdi na hřbitově.[2] Ještě v roce 1945 byla těla exhumována americkou armádou a pohřbena na amerických vojenských hřbitovech v západní Evropě nebo v USA.[9] Lewis Fisher a Sam Schwartz jsou pohřbeni na Lorraine American Cemetery and Memorial u francouzského Saint-Avold.[5][28] William Hesley je pohřben na Evergreen Cemetery v texaském městě Paris.[8] Warren Ives nalezl místo posledního odpočinku na Austin Memorial Park Cemetery v texaském hlavním městě Austinu.[11] Hrob Rudyho Kochevara se nachází na Price City Cemetery v městě Price v Utahu.[29]

Neal Modert se dožil 82 let, když zemřel 22. července 2000.[15] Pohřben je na Kankakee Memorial Gardens and Chapel Mausoleum v illinoiském městě Kankakee.[15] Jerome Weznerowicz zemřel 16. července 2016 ve věku 92 let a je pohřben na Southern Wisconsin Veterans Memorial Cemetery ve wisconsinské vesnici Union Grove.[10][30]

Připomínka padlých[editovat | editovat zdroj]

Pomník letcům v Čeminech

Pomník zemřelým z posádky Lewise Fishera byl postaven v roce 1992 na návsi v Čeminech.[31][2] Památník vznikl za přispění Obce Čeminy, Leteckého historického klubu Plzeň a Military Car Clubu Plzeň.[2] Památník umístěný před prodejnou naproti zámku tvoří kamenný podstavec, na něm vztyčený žulový kvádr se skleněnou deskou[32] uvádějící jména obětí sestřelení a vedle stojící vrtulový list nalezený při orbě pole u místa dopadu bombardéru.[2] Velitel a navigátor jsou na desce uvedeni s chybně zapsaným příjmením jako Fischer a Hesly.[33][34] V roce 2012 byla k pomníku umístěna informační tabule vysvětlující připomínanou událost.[35] U pomníku se každoročně koná pietní akt.[36]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 43-38369 / Checkerboard Fort : B-17 Bomber Flying Fortress – The Queen Of The Skies [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o KREJČÍ, Pavel. Boeing B-17G 43-38369, 327. Bomb Squadron, 92 Bomb Group, 8. AF; Čemíny okr. Plzeň-sever, 25. 4. 1945. Letecká badatelna [online]. 2014-07 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  3. a b c 44-38369 – American Air Museum in Britain [online]. Imperial War Museums, rev. 2020-02-06 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Lewis Blaine Fisher – American Air Museum in Britain [online]. Imperial War Museums, rev. 2020-02-08 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Find A Grave: 1Lt Lewis Blaine Fisher (1923-1945) [online]. Ancestry [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Rudy Kochevar – American Air Museum in Britain [online]. Imperial War Museums, rev. 2020-02-08 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. William F Hesley – American Air Museum in Britain [online]. Imperial War Museums, rev. 2020-02-12 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Find A Grave: Lieut William Francis Hesley (1921-1945) [online]. Ancestry [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c d e f g h i j k MILICHOVSKÝ, Martin. Drobné památky: Pomník sestřelených letců v Čeminech včetně snímku informační tabule [online]. Martin Milichovský, 2014-12-21 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  10. a b Jerome E Wiznerowicz – American Air Museum in Britain [online]. Imperial War Museums, rev. 2020-02-08 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b Find A Grave: Warren U Ives (1925-1945) [online]. Ancestry [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Sam B Schwartz Jr – American Air Museum in Britain [online]. Imperial War Museums, rev. 2020-02-08 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. United States of America, Petition for naturalization No. 68689. [s.l.]: [s.n.], 1942. 1 s. Dostupné online. S. 1. (anglicky) 
  14. Chris Chrest – American Air Museum in Britain [online]. Imperial War Museums, rev. 2020-02-07 [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b c Find A Grave: Neal Howard Modert (1917-2000) [online]. Ancestry [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. BOŘÍKOVÁ, Barbora. Odboj na Plzeň–sever za druhé světové války. Praha, 2012 [cit. 2020-01-24]. 126 s. Diplomová práce. Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova. Vedoucí práce Alena Míšková. Dostupné online.
  17. a b EISENHAMMER, Miroslav. Škody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války. In: BYSTRICKÝ, Vladimír, et. al. Západočeský historický sborník 5. Plzeň: Státní oblastní archiv v Plzni, 1999. Kapitola Jaro 1945, s. 289–291.
  18. a b MCKILLOP, Jack. USAAF Combat Operations 1941–1945: April 1945. Aircrew Remembered site [online]. Aircrew Remembered [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. a b FOUD, Karel; KRÁTKÝ, Vladislav; VLADAŘ, Jan. Poslední akce : operace amerického a britského letectva nad územím Čech v dubnu a květnu 1945. 1. vyd. Plzeň: NAVA, 1997. 179 s. ISBN 80-85254-98-0, ISBN 978-80-85254-98-3. OCLC 38455944 
  20. a b c d VOJTÁŠEK, Filip. Bomby na Škodovku: Spojenci varovali. Němci postavili falešnou továrnu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2015-04-25 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  21. KORELUS, Pavel. Před 69 lety ničil Plzeň poslední nálet. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2014-04-26 [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. 
  22. a b JADRNÝ, Petr. OBRAZEM: Plzeňskou Škodovku před 72 lety zpustošil nálet 276 amerických 'létajících pevností'. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-04-25 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  23. ŠRÁMKOVÁ, Jitka. Historik: Američané bombardovali Škodovku, předtím varovali civilisty. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-02-26 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  24. FOUD, Karel; JÍŠA, Milan; ROLLINGER, Ivan. 500 hodin k vítězství. 2. vyd. Plzeň: [s.n.], 2011. 287 s. ISBN 978-80-87567-70-8, ISBN 80-87567-70-6. OCLC 933732581 
  25. JÍŠA, Václav. Škodovy závody 1859–1965. Praha: Práce, 1969. 408 s. 
  26. Baterie u Chotíkova [online]. Asociace recentní archeologie / Pěstuj prostor [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  27. Mapy.cz: Turistická mapa okolí Čemin [online]. Seznam.cz [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  28. Find A Grave: Sgt Sam B Schwartz, Jr (Unknown-1945) [online]. Ancestry [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Find A Grave: Lieut Rudy Kochevar (1922-1945) [online]. Ancestry [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Find A Grave: Jerome E “Jerry” Wiznerowicz (1924-2016) [online]. Ancestry [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. MILICHOVSKÝ, Martin. Pomník sestřelených letců v Čeminech [online]. 2014-12-21 [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  32. Plzeňský, Nýřany, Čeminy - číslo VH: CZE3208-6039. Evidence válečných hrobů [online]. Ministerstvo obrany České republiky [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  33. Kajuga. Čeminy: Pomník vojákům Americké armády. www.vets.cz [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  34. FRÝDA, Pavel. Plzeň-ředitelství Škodových závodů: Čemíny-památník americkým letcům [online]. Pavel Beran, 2009-03-15 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  35. KORELUS, Pavel. Oslavy osvobození jsou tady. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2012-04-18 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  36. PamátkoPin.cz: Čeminy – Čeminy – Okres Plzeň-sever - Sestřelený bombardér [online]. Fakulta pedagogická Západočeské univerzity [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]