San Zeno Maggiore (Verona)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
San Zeno Maggiore
Průčelí kostela s kampanilou
Místo
Stát ItálieItálie Itálie
Souřadnice
San Zeno Maggiore
San Zeno Maggiore
Architektonický popis
Stavební sloh románská architektura
Výstavba 5. století
Odkazy
Oficiální web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

San Zeno Maggiore je románský kostel v západní části města Verona v severní Itálii. Byl vybudován jako klášterní kostel za městem v letech 1123-1135 na místě starších staveb ze 6. a 9. století a v kryptě je pohřben biskup a patron Verony sv. Zeno († 380). Kostel patří k nejvýznamnějším památkám románského umění v severní Itálii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela

Na hřbitově při římské silnici Via Gallica západně od města byl pohřben také svatý Zeno, v letech 362-380 biskup ve Veroně. Nad jeho hrobem vznikl brzy kostelík, rozšířený během 6. století. Francký král Pipin I. Akvitánský zde dal vystavět větší kostel s klášterem, vysvěcený v roce 806. Po maďarských vpádech dal císař Ota I. a biskup Raterius vybudovat nový kostel, který roku 983 vysvětil svatý Vojtěch. Koncem 11. století byl kostel opět přestavěn a z této doby pochází hlavní část lodi i krypta a část zvonice. Po zemětřesení roku 1117 byla loď prodloužena západním směrem, obnoven rajský dvůr a roku 1138 dokončeno průčelí a portál. Zvonice byla dokončena 1178. Od roku 1387 se stavěl nový chór a dřevěný strop, roku 1770 byl klášter zrušen, v napoleonských válkách byl zbořen palác a po roce 1870 proběhly větší úpravy uvnitř kostela, zejména vchodu do krypty.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kostel je trojlodní basilika bez příčné lodi se samostatně stojící zvonicí (campanile), vysokou 72 m na jihovýchodě a přiléhajícím rajským dvorem na severní straně. Od průčelí vlevo stojí hrubá věž ze 13. století, patrně zbytek hradu, kde ve středověku pobývali císařové při svých cestách do Říma.

Vrchní kostel a chór

Z mramorového průčelí s velkou růžicí, pojatou jako kolo štěstěny, vystupuje portál, dílo mistra Nicolo z roku 1138. Na dvou štíhlých sloupech, nesených lvy, je masivní kamenný baldachýn a pod ním polychromovaný tympanon. Uprostřed je postava sv. Zena, jemuž z pravé strany holdují rytíři a z levé strany lid. Na kamenných reliefech po stranách portálu jsou vpravo scény ze Starého zákona a legenda císaře Teodoricha, vlevo výjevy z Nového zákona a souboje mezi rytíři a pěšáky.

Za průčelím je předsíň z roku 1138 a portál uzavírají těžká vrata, pobitá figurálními bronzovými reliéfy. Na levém křídle jsou výjevy z evangelia, dílo patrně německého umělce kolem roku 1100. Mladší desky s výjevy ze Starého zákona jsou asi o půl století mladší a italského původu. V předsíni vpravo je velký kříž z první poloviny 11. století a monolitická křtitelnice kolem 1220, vlevo římská porfyrová vana ze 2. století..

Vyšší hlavní loď je od bočních lodí oddělena střídavě sloupy a pilíři a má profilový dřevěný strop, připomínající obrácený lodní trup. Stěny bočních lodí jsou vyzdobeny nepravidelně rozmístěnými freskami ze 12.-14. století, významná je zejména legenda sv. Jiří na jižní straně chóru.

Asi ve 2/3 délky je kostel předělen schodišti, široké střední vede do krypty, obě postranní do horního kostela a gotického chóru z let 1386-1398. Na hlavním oltáři je slavný obraz P. Marie mezi světci od A. Mantegni z let 1457-9. Před chórem vlevo je mramorová socha sv. Zena ze 13. století.

V prostorné kryptě z 11. století je náhrobek a relikviář sv. Zena. Na severní straně ke kostelu přiléhá rajský dvůr s křížovou chodbou (ambitem) s velmi jemně zpracovanými dvojitými sloupky.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Die Basilika von San Zeno, Verona: Assoziazione Chiese vive 2008
  • K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig 1910, str. 306n.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]