Salon de la Rose + Croix

Salon de la Rose + Croix byla série šesti uměleckých a hudebních Salonů pořádaných Joséphinem Péladanem v Paříži v 90. letech 20. století. Salon de la Rose + Croix vyrostl z Péladanova mystického řádu Rose + Croix, kultovního náboženského hnutí, které založil v Paříži. Mezi avantgardní salónní umělce patřilo mnoho významných symbolistických malířů, spisovatelů a hudebních skladatelů té doby, například Edgar Allan Poe, Charles Baudelaire či Richard Wagner.

Historie

Francouzská kultura zažila během období fin de siècle oživení intelektuálního zájmu o římskokatolické náboženství. Zatímco někteří intelektuálové se stali protináboženskými, jiní zkoumali kultovní náboženské praktiky a organizovali se do skupin v duchu římskokatolických sekt s vírou a praktikami mimo hlavní proud ortodoxního katolicismu. Jednu z takových sekt zavedl Joséphin Péladan, který byl fascinován středověkou tajnou společností Rosekruciánů. Péladan nazval své hnutí "Mystic Order of the Rose + Croix" a sám se ustanovil veleknězem řádu. Péladanův řád byl také popsán jako okultní hnutí. Péladan chtěl podporovat umění „zejména esoterické vůně“ v naději, že „překoná evropský materialismus“.^[1] Hlavním cílem řádu byla organizace řady uměleckých, literárních a hudebních salonů pod názvem "Salon de la Rose + Croix". Celkem bylo šest Salonů, které se konaly v letech 1892 až 1897.^[2] Plakát k pátému salonu (1896), navržený Armandem Pointem a Sarreluysem, zobrazoval Persea držícího v ruce uťatou hlavu ne Gorgony, ale hlavu Émile Zoly.^[3] Na Salonech představilo své práce celkem 230 umělců.^[4] Péladan chtěl, aby Salon vytvořil fórum pro umělce, kteří odmítali oficiálně schválené akademické umění podporované Académie des Beaux-Arts a vlivnými impresionisty. Péladan byl plodným kritikem umění a odsuzoval hlavní scénu současného umění v Paříži. Chválil umělce, jejichž tvorba zahrnovala mystické a idealistické aspekty. Salon mu poskytl způsob, jak uplatnit svou kultovní víru v uměleckém světě, s cílem ovlivnit změnu v přístupu hlavního proudu k uměleckým tématům.^[1]

Vliv

Salon de la Rose + Croix byl životně důležitý při propagaci děl symbolistického hnutí, přestože představil i mnoho důležitých nesymbolistických děl. Mezi nejvlivnější díla Salonu patřily „gotické fantazie“ malíře Arnolda Böcklina, hudba Erika Satieho, malířů Fernanda Khnopffa, Ferdinanda Hodlera, Jana Tooropa, Gaetana Previatiho, Jeana Delvilla, Carlose Schwabeho a Charlese Filigera. Ne všichni symbolističtí umělci byli Péladanovým řádem a jeho salonem nadšení. Gustave Moreau a Odilon Redon odmítli Péladanovy doktríny a upřednostňovaly odlišný progresivní přístup.^[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salon de la Rose + Croix na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b GREER, John Michael. The New Encyclopedia of the Occult. [s.l.]: Llewellyn Worldwide, 2003. ISBN 9781567183368. S. 365.
↑ https://www.timeout.com/newyork/art/mystical-symbolism-the-salon-de-la-rose-croix-in-paris-18921897
↑ Jullian, Philippe. (1973) The Symbolists. Translated by Mary Anne Stevens. London: Phaidon Press, p. 234. ISBN 071481590X
↑ ^a ^b DEMPSEY, Amy. Style, Schools and Movements: The Essential Encyclopaedic Guide to Modern Art. [s.l.]: Thames & Hudson, 2010. ISBN 9780500288443. S. 56–57.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Salon de la Rose + Croix na Wikimedia Commons

[Greer-1] GREER, John Michael. The New Encyclopedia of the Occult. [s.l.]: Llewellyn Worldwide, 2003. ISBN 9781567183368. S. 365.

[2] ttps://www.timeout.com/newyork/art/mystical-symbolism-the-salon-de-la-rose-croix-in-paris-18921897

[Jull-3] Jullian, Philippe. (1973) The Symbolists. Translated by Mary Anne Stevens. London: Phaidon Press, p. 234. ISBN 071481590X

[Dempsey_57-4] DEMPSEY, Amy. Style, Schools and Movements: The Essential Encyclopaedic Guide to Modern Art. [s.l.]: Thames & Hudson, 2010. ISBN 9780500288443. S. 56–57.

[1]

[2]

[3]

[4]