Rumburská vzpoura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Poprava Stanko Vodičky, Františka Nohy a Vojtěcha Kováře
Památník Rumburské vzpoury v Rumburku

Rumburská vzpoura bylo protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády; vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburku. Zpočátku byla reakcí zejména na nedostatečné zásobování (vojáci trpěli hlady), nevyplacený žold a šikanu německými důstojníky.

Vzpoura

Vzpoura začala 21. května 1918 po 6. hodině ranní tím, že 65 mužů v čele s Františkem Nohou odepřelo poslušnost velitelům: oproti rozkazu nastoupit beze zbraně nastoupili na ranní nástup s puškami. Ke vzpouře se postupně přidávali další vojáci, celkový počet byl asi 700. Přestože vzpoura vypukla spontánně, její vůdcové navázali rychle kontakt s českými vojáky z královéhradeckého 18. pěšího pluku, kteří byli umístěni v České Lípě. Jedině toto by mohlo přenést vzpouru do dalších oblastí, což mohlo přerůst v revoluci, která byla v českých zemích na spadnutí. Vzbouřenci nejprve obsadili město Rumburk a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády včetně královéhradeckého 18. pěšího pluku a rozprášeni.

Potrestání vzbouřenců

Za vůdce povstání byli kromě Františka Nohy (*4. prosince 1894 v Dobřanech u Stříbra) označeni Stanislav Vodička řečený Stanko (*4. května 1895 v Lobzích u Plzně) a Vojtěch Kovář. Dne 29. května 1918 v časných ranních hodinách byli zastřeleni. Stanným soudem v Rumburku a Novém Boru byli k trestu smrti odsouzeni také Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla; ti byli popraveni zastřelením 29. května večer.

Poprava sedmi vzbouřenců v lese za Lesním hřbitovem v Novém Boru

Dalším čtrnácti odsouzeným k trestu smrti byl rozsudek zmírněn na mnohaleté vězení. Z více než 580 obviněných vzbouřenců bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek uvězněn v terezínské pevnosti.

Deska na popravišti v Novém Boru


Sedm z deseti popravených účastníků vzpoury je pochováno na hřbitově v Novém Boru.

Dopisy Františka Nohy na rozloučenou mamince a sourozencům

„Drahá maminko.

Přijměte nejsrdečnější pozdrav a vřelé políbení, už poslední, proč dozvíte se později.

Bylo u nás v Rumburku něco nepředvídaného, čehož jsem se musel zúčastnit, což má za následek, že stojím nyní před stanným soudem a budu odsouzen k smrti, což očekávám, ale Vám se přiznám z toho, že jsem nevinen - musel jsem udělat to co dělali druzí.

Proto Vás prosím drahá maminko, odpusťte mně vše co jsem Vám tady špatného udělal a zapomeňte, že jste měla syna Františka. Loučím se s Vámi v duchu a na shledanou až u toho nejvyššího soudu. který jedině soudí spravedlivě.

S Bohem “


„Milý bratříčku a sestřičko.

I Vám poslední můj pozdrav a polibek, odpusťte mne vše - nezlobte se na mne - a hlavně Vás prosím, starejte se o naši drahou maminku, nedělejte ji trpké žití.

Budu umírat, ale bez viny, neb jsem musel dělat něco, co dělali druzí. Jsem spoutám a čekám na další. Poslední sbohem též Vaškovi.

Co čtete toto psaní, nejsem již mezi živými.

S Bohem František“

Památník na lesním hřbitově Nový Bor
Hrob Františka Nohy na plzeňském Ústředním hřbitově


Některé omyly uvádí na pravou míru např. [1].

Odkazy

Literatura

  • RICHTER, Tomáš. Rumburská vzpoura a ohlas na ni v české historiografii a kultuře. Pardubice: Universita Pardubice, 2008. Dostupné online. Bakalářská práce. 
  • VONDRUŠKA, Felix Adam. Stanko Vodička, vůdce rumburské vzpoury : [květen 1918] : na vyzvání Komitétu pro postavení pomníku zaslouž. hrdiny Stanka Vodičky v Lobzích u Plzně. 1. vyd. Plzeň: Felix Adam Vondruška, 1920. 65 s.
  • VOŽICKÝ, František P. Kronika světové války : 1914-1919. 4. vyd. Praha: nákl. vlast., 1929. 632 s. Dostupné online. Odstavec Česká akce, s. 508–509. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rumburská_vzpoura&oldid=13047398“