Rudolf Zháněl
| Monsignore Rudolf Zháněl | |
|---|---|
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | brněnská |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1890 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 15. dubna 1867 |
| Místo narození | Sebranice |
| Datum úmrtí | 31. ledna 1956 (ve věku 88 let) |
| Místo úmrtí | Poděbrady |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Zháněl (15. dubna 1867, Sebranice – 31. ledna 1956, Pardubice) byl český katolický kněz a vojenský duchovní, který se zúčastnil obou světových válek.
Život[editovat | editovat zdroj]
Teologii vystudoval v Brně a v Olomouci, na kněze byl vysvěcen v roce 1890. Nejprve sloužil jako kaplan v brněnské diecézi, v roce 1896 dobrovolně vstoupil do rakousko-uherské armády. Účastnil se 1. světové války, od května 1918 byl duchovním správcem rakousko-uherské východní armády v Oděse.
Od roku 1920 pak byl duchovním správcem u Zemského vojenského velitelství v Praze. V březnu 1922 odešel na vlastní žádost do zálohy. Důvodem mohlo být jeho české vlastenectví, kvůli němuž nechtěl být spojován s armádní duchovní službou, vnímanou tehdy jako útočiště rakouských „feldkurátů“.[1]
V roce 1926 odjel do Francie a jako duchovní tam pečoval o československé vystěhovalce. V roce 1931 ho papež Pius XI. jmenoval monsignorem, což bylo výrazem ocenění jeho práce.
V roce 1939, v době vypuknutí 2. světové války, žil Rudolf Zháněl v Paříži. Ihned se přihlásil k čs. zahraničnímu odboji, ačkoli mu bylo již 72 let. Obnovil a až do pádu Francie v roce 1940 zde řídil duchovní službu. Odjel pak do Velké Británie, kde až do konce války vedl civilní českou duchovní správu v katolickém kostele sv. Jakuba v Londýně.[1]
Po válce se nakrátko vrátil do Paříže. Ve věku 88 let zemřel v pardubickém domově pro kněze.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Československý válečný kříž 1939 za zásluhy v odboji
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b PLACHÝ, Jiří. Nejstarší voják monsignore Rudolf Zháněl. Lidové noviny. 25.1. 2019, s. 20. Dostupné online.
