V geometrii představuje otočení neboli rotace v eukleidovské rovině geometrické zobrazení, které je charakterizováno tím, že spojnice všech bodů s pevně zvoleným bodem, tzn. středem otočení, se změní o stejný úhel a vzdálenost bodů od středu otáčení zůstává nezměněna.
Otočení v rovině kolem středu o (orientovaný) úhel je tedy takové shodné zobrazení, při kterém je obrazem bodu bod , pro který platí a velikost úhlu je . Obrazem středu otočení je opět bod .
Podobně se dá definovat rotace v třírozměrném prostoru jako otočení kolem jisté osy o pevný úhel.
Tvar a velikost jednotlivých geometrických útvarů se při otočení nemění. Při otočení se také nemění dimenze otáčeného geometrického útvaru.
Rotace v dvourozměrné Eukleidově rovině kolem počátku souřadnic o úhel je dána vztahy
.
Čárkované souřadnice jsou souřadnice otočeného bodu, který měl před otočením souřadnice .
Podobně rotace v třírozměrném Eukleidově prostoru o úhel kolem osy je dáno vztahem
Obecná rotace v prostoru se dá zapsat ve vektorovém tvaru
kde je ortogonální matice.
Matice rotace kolem osy , kde , o úhel je
kde jednotkovou matici řádu tři.
Množina všech takových matic tvoří speciální ortogonální grupu.
Někdy se předpokládá, že se objekty v prostoru nezměnily, ale otočil se "pozorovatel", což odpovídá změně souřadnic. Změna souřadnic, která je dána stejným vzorcem jako rotace v prostoru, se nazývá rotace souřadnic, anebo ortogonální transformace souřadnic. Pokud jsou staré souřadnice a nové souřadnice nějakého bodu nebo vektoru které vznikly rotací, pak platí
Rotace souřadnic o úhel kolem nějaké osy je dáno stejným vzorcem jako geometrická rotace prostoru kolem stejné osy o opačný úhel.