Ortogonální grupa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ortogonální grupa je množina všech rotací a zrcadlení Euklidova prostoru spolu s operací skládání. Obecněji jde o grupu lineárních transformací vektorového prostoru zachovávajících nějakou symetrickou bilineární formu.

Formální definice[editovat | editovat zdroj]

Nechť je vektorový prostor, na kterém je dána nedegenerovaná symetrická bilineární forma . Ortogonální grupu definujeme jako množinu všech invertibilních lineárních zobrazení

takových, že pro všechna platí

.

Operace skládání definuje na strukturu grupy. Pokud je reálný nebo komplexní vektorový prostor, zadává kanonické vnoření do vektorového prostoru strukturu hladké variety - v tom případě se tedy jedná o Lieovu grupu.

Pro reálný vektorový prostor a nedegenerovanou formu signatury značíme příslušnou grupu . Pro pozitivně definitní pak používáme značení .

Pro komplexní prostor dimenze s nedegenerovanou komplexní bilineární formou značíme příslušnou Lieovu grupu .

Vzhledem k absenci specifické formy v tomto značení je zřejmé, že tyto symboly označují objekty definované až na izomorfismus (Lieových grup).

Pokud se omezíme na lineární zobrazení s determinantem , dostáváme grupu , resp. , . Značení a pochází ze anglických názvů těchto grup: orthogonal a special orthogonal.

Někdy se symbolem značí přímo množina ortogonálních matic dimenze . To odpovídá volbě standardní symetrické formy .

Příklad[editovat | editovat zdroj]

V reálném prostoru dimenze se ortogonální grupa dá popsat jako množina matic

které reprezentují rotace o úhel a matic

které reprezentují zrcadlení kolem osy se směrem .

V třírozměrném prostoru je množina rotací kolem nějaké osy procházející počátkem souřadnicové soustavy a také zrcadlení podle nějaké roviny procházející počátkem.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Grupy jsou polojednoduché souvislé komplexní Lieovy grupy. Pro jsou jednoduché (t.j. jejich Lieovy algebry jsou jednoduché Lieovy algebry). Podobně jsou reálné souvislé polojednoduché Lieovy grupy. Jak plyne z obecné teorie reprezentací polojednoduchých grup, všechny konečně dimenzionální reprezentace ortogonální grupy jsou rozložitelné na součty ireducibilních. Navíc každá ireducibilní reprezentace je obsažena v tenzorové mocnině definující reprezentace.

Grupa je komutativní a je izomorfní grupě jednotkových komplexních čísel . Grupa je grupa rotací třírozměrného Euklidova prostoru a jako hladká varieta je difeomorfní projektivnímu prostoru .

Dimenze jako hladké variety je . Speciálně , což odpovídá tomu, že každou rotaci v třírozměrném Euklidově prostoru lze parametrizovat třemi tzv. Eulerovými úhly.

Platí (jedná se skutečně o rovnost a ne pouze izomorfizmus). [zdroj?]

Pro reálný vektorový prostor se grupa jako varieta skládá ze dvou kopií variety , není tedy nikdy souvislá. Grupy mají dvě komponenty souvislosti pokud , komponenta obsahující jednotku se značí . Pro každou grupu existuje souvislá grupa , která je jejím dvojitým nakrytím. Navíc je kompaktní právě tehdy, když nebo je nula.

Fundamentální grupa pro je , fundamentální grupy variet jsou popsány v následující tabulce:

Konečné podgrupy[editovat | editovat zdroj]

Konečné podgrupy ortogonální grupy často odpovídají symetriím některých geometrických útvarů.

Konečné podgrupy grupy jsou pouze cyklické grupy a dihedrální grupy . To je grupa symetrií pravidelného mnohoúhelníka.

Třírozměrná speciální ortogonální grupa má tyto konečné podgrupy[1]:

  • Cyklické grupy
  • Dihedrální grupy (odpovídá symetriím válce s podstavou pravidelného mnohoúhelníka)
  • Tetrahedrální grupa (odpovídá symetriím pravidelného čtyřstěnu)
  • Oktohedrální grupa (odpovídá symetriím krychle a osmistěnu)
  • Ikosahedrální grupa (odpovídá symetriím pravidelného dvanáctistěnu a pravidelného dvacetistěnu).

Existence Platonských těles ve vyšších dimenzích má úzkou souvislost s existencí konečných podgrup ortogonální grupy.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Grupy a se často vyskytují ve fyzice, kde vystupují jako grupy symetrií různých systémů a rovnic. Někdy se o těchto grupách nebo jejich dvojitém nakrytí hovoří přímo jako o symetrii teorie.

Konečné podgrupy mají aplikace v krystalografii a jejich reprezentace jsou důležité ve spektroskopii.

Grupa se nazývá Lorentzova grupa a vyskytuje se v speciální teorii relativity jako grupa transformací souřadnic mezi inerciálními systémy. Unitární reprezentace dvojitého nakrytí této grupy jsou podstatné pro klasifikaci částic v rámci relativistické kvantové mechaniky. Pomocí jisté neunitární reprezentace dvojitého nakrytí této grupy lze popsat částici vyhovující Diracově rovnici, tzv. Diracův bispinor.

Riemannův tenzor křivosti na Riemannově varietě se dá chápat jako prvek reprezentace grupy a jeho rozklad na ireducibilní komponenty definuje různé složky křivosti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sarah Bendall, Classification of the Finite Subgroups of the Rotation Group, online