Romanizace (kultura)

Romanizace je proces postupného převládání vlivu římské kultury v západní polovině Římské říše. Centrem romanizace byla města. V západních provinciích se šířila latina, která potlačovala původní barbarské jazyky a zároveň s ní se šířila i římská kultura a římské náboženství. Romanizaci šířili obyvatelé Itálie (vojáci, úředníci, obchodníci, řemeslníci a kolonisté ...).

Horní vrstvy společnosti většinou ochotně přijímaly romanizaci, jelikož si chtěly udržet své společenské postavení, často dokonce považovaly římské občany za vzor.

Nižší společenské vrstvy byly ovlivněny římským způsobem života nebo službou v armádě.

Vliv římských legií na romanizaci barbarika

Zakládáním mnoha táborů legií v Gálii a Germánii za vlády císaře Augusta se začala šířit romanizace do barbarika. Tyto opevněné opěrné body se staly zárodkem měst. V barbariku tak vznikala předsunutá strážní postavení. Tyto tábory zajišťovaly bezpečnost říše, sloužily k dalším výbojům, popřípadě k likvidaci vzpour Galů a Germánů. Pro zaopatření legionářů bylo potřeba vystavět zázemí, kde se především uplatňovalo místní obyvatelstvo neřímského původu. Později kolem táborů vznikla malá civilní sídliště.

Nejdůležitější tábory legií z nichž se vyvinula města

• Oppidum Ubiorum (Kolín nad Rýnem)
• Augusta Treverorum (Trevír)
• Mogontiacum (Mohuč)
• Castra Vetera (Xanten)
• Aguae Mattiacae (Wiesbaden)

Literatura

• BURIAN, Jan, Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace, Praha, Svoboda, 1997. ISBN 80-205-0536-9 , kapitola Romanizace a její důsledky od strany 81.