Rokle Petrušino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Petrušinská rokle (rusky Петрушинская балка) nebo rokle smrti (rusky балка смерти z německého Todesschlucht) se nachází na předměstí přístavního města Taganrog v Rusku. Během okupace města Taganrog v ní německá armáda v letech 1941–1943 zavraždila 7 000 sovětských civilistů.

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Petrušinská kosa na pohlednici z 19. století

Petrušino je vesnice u základů Petrušinské kosy, úzké písečné kosy v Taganrožském zálivu v Azovském moři na severozápadním předměstí města Taganrog. Petrušinská rokle je lom umístěný nedaleko sídla společnosti Berijev, který vznikl na začátku 20. století.

Okupace města Taganrog[editovat | editovat zdroj]

17. října 1941 přijely na předměstí Taganrogu tankové divize SS „Wiking“ a 1. tanková divize SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“ 1. tankové skupiny Wehrmachtu. Několik obrněných vozů se dostalo k přístavu a pálilo na dělové čluny „Krenkel“ a „Rostov-Don“ a na poslední transportní loď evakuující ženy a děti.

Rudá armáda opustila město 22. října 1941.

Masakry[editovat | editovat zdroj]

SS Einsatzgruppe Sonderkommando 10a vykonávalo systematickou genocidu taganrožských obyvatel od prvního dne okupace. Největší skupina obyvatel (staří muži, staré ženy, komunisté, Romové, Židé a osoby podezřelé z napomáhání taganrožskému odboji) byli odvezeni z Vladimirského náměstí v Taganrogu do vesnice Petrušino (nedaleko podniku Berijev). V Petrušinské rokli (Todesschlucht) byli zastřeleni.

Masakr v Taganrogu začal v rámci konečným řešením židovské otázky. Ortskommandant (místní velitel) vydal 22. října 1941 příkaz pro všechny Židy nosit znak Davidovy hvězdy a zaregistrovat se na místním velitelství (Ortskommandantur). Následovala výzva židovskému obyvatelstvu města Taganrog, kterou podepsal Ortskommandant Alberti. Výzva svolávala všechny Židy, aby se sešli 29. října 1941 v 8 hodin na Vladimirském náměstí, odkud měli být odvedeni do ghetta. Alberti vysvětlil nutnost takového opatření údajným nárůstem antisemitismu mezi místním obyvatelstvem. Německá policie a gestapo by prý lépe zvládla situaci, pokud by byli Židé odděleni v určité oblasti města:

Za účelem provedení tohoto nařízení se Židé obou pohlaví a všech věkových kategorií včetně židovských míšenců musí shromáždit ve středu 28. října 1941 v 8 hodin ráno na Vladimirském náměstí v Taganrogu. Všichni Židé musí mít dokumenty a odevzdat klíče od bytů a domů. Kartonové štítky s celými jmény a adresami musí být připevněny ke klíčům. Doporučujeme Židům, aby si s sebou vzali cennosti a hotovost… (výňatek)

Воззвание к еврейскому населению Таганрога

Zřícenina taganrožské školy č. 27 v roce 1943. Do této budovy se Židé přišli zaregistrovat před přesunem do Petrušinské rokle.

Všichni Židé města Taganrog (cca 2 500 lidí) se 29. října 1941 shromáždili na Vladimirském náměstí. Ihned byli zaregistrováni u budovy školy č. 27 a odvezeni nákladními vozy do Petrušinské rokle, kde je kolaboranti Schutzmannschaft pod kontrolou Einsatzgruppe D Otta Ohlendorfa zastřelili.

Čtrnáctiletý kluk Voloďa Kobrin (Владимир Моисеевич Кобрин) jako jediný z židovských dětí, které žily ve městě Taganrog v roce 1941, utekl jisté smrti a to díky pomoci různých lidí. O pomoc se především zasloužila Anna Michailovna Pokrovská, která obdržela 19. července 1996 ocenění Spravedlivý mezi národy z rukou prof. Alisy Shenar, velvyslankyně Izraele v Rusku.[1]

21. srpna 1943, týden před osvobozením města Taganrog Rudou armádou, bylo zastřeleno 80 obyvatel (pracovníci, ženy a mladí lidé) na pobřeží Taganrožského zálivu na Petrušinské kose.[2]

Počet zavražděných[editovat | editovat zdroj]

Odhady počtu zavražděných v Petrušinské rokli a Taganrogu během nacistické okupace se liší. Podle informací státního archivu bylo v rokli zastřeleno 7 000 obyvatel města (1 500 dětí různého věku).[3] Mnoho moderních zdrojů však odhaduje počet obětí na 10 000 a více.[4]

Vyšetřování[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození Taganrogu 1. září 1943, byly masové vraždy v Petrušinské rokli veřejně odsouzeny. Tajemník taganrožského výboru komunistické strany Alexandr Zobov měl proslov před shromážděným obyvatelstvem. Lékařská komise povolila exhumaci 31 mrtvých těl.[2]

Památka[editovat | editovat zdroj]

V srpnu roku 1945 byl umístěn na hrobu v „rokli smrti“ skromný obelisk. Práce na projektu ohromného pamětního komplexu začala v roce 1965. Na přelomu května a června v roce 1967 byl projekt zpracovaný architekty z Rostova na Donu vystaven pro veřejnost v taganrožském domu kultury. Ačkoli byl projekt přijat příznivě, nebyl realizován. Architekt Vladimir Pavlovič Gračov vytvořil další návrh, který byl částečně uskutečněn v roce 1973 ke 40. výročí osvobození města. Stéla je 18 metrů vysoká, ruka od ukazováčku k základu měří 4 metry. První navržené jméno bylo „Oběti“ (Жертвы), ale po několika diskuzích bylo změněno na „Bojovníci“ (Борцы).[5]

Každoročně v den osvobození Taganrogu (30. srpna) místní úředníci místní samosprávy, pracovníci, váleční veteráni, přeživší nacistické okupace, studenti a duchovní navštěvují tento komplex, kde jsou připomínány události války.[6][7].

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gully of Petrushino na anglické Wikipedii.

  1. Всё это я пережил… В. Кобрин from the Taganrog Local Government's almanac №18 Вехи Таганрога - "Евреи Таганрога", Таганрог, декабрь 2003 г.
  2. a b Таганрогская Правда №2 (5954) Четверг, 2 сентября 1943 г.
  3. Центр документации новейшей истории Ростовской области, ф.3. оп.3, д.23
  4. Балка смерти
  5. Мемориал "Борцы"
  6. Балка смерти и Самбекские высоты. taganrog.orthodoxy.ru [online]. [cit. 2012-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. 
  7. Вчера в Таганроге вспоминали трагические события, произошедшие в нашем городе 70 лет назад.