Renata Laxová
| Renata Laxová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Renata Polgarová |
| Narození | 15. července 1931 Brno |
| Úmrtí | 30. listopadu 2020 (ve věku 89 let) Tucson |
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Povolání | genetička |
| Zaměstnavatel | Wisconsinská univerzita v Madisonu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Renata Laxová, rozená Polgarová (15. července 1931 Brno – 30. listopadu 2020 Tucson) byla česká lékařka, vědkyně a vysokoškolská pedagožka v oboru dětské genetiky, která prožila většinu života ve Spojených státech, kde působila na Wisconsinské univerzitě v Madisonu. Byla spoluobjevitelkou vzácné genetické vady, která dostala název syndrom Neu-Laxové.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházela z brněnské židovské rodiny. Byla jedním z tzv. Wintonových dětí - rodičům se podařilo v roce 1939 umístit ji do posledního transportu organizovaného Nicolasem Wintonem a v anglické náhradní rodině pak prožila sedm let. V roce 1946 se vrátila do Československa k rodičům, kteří také přežili holocaust; s anglickou rodinou zůstala v kontaktu i nadále. Po návratu studovala na Masarykově univerzitě v Brně, její specializací byla pediatrie a lékařská genetika. Brzy po sovětské invazi v roce 1968 spolu s manželem-veterinářem a dvěma dcerami emigrovala. Několik let žili v Anglii, v roce 1975 odešli do Spojených států. V Madisonu ve státě Wisconsin, kde se stala jejím působištěm místní univerzita, pak žila téměř do své smrti. [1][2]
Pracovní kariéra
[editovat | editovat zdroj]V Londýně pracovala Laxová v Kennedy-Galton Center a zabývala se mentálními poruchami. Na Winscontinské univerzitě se věnovala výzkumu, výuce i péči o pacienty s dědičnými chorobami. Zabývala se prenatální diagnostikou. Na univerzitě, kde se později stala emeritní profesorkou, zavedla studijní program genetického poradenství a založila wiscontinskou celostátní síť genetických služeb.[2]
Napsala více než 120 vědeckých prací. V roce 1972 se svým týmem popsala (po doktoru Neuovi) druhý případ vzácné geneticky podmíněné vady způsobující potrat nebo smrt novorozence, která podle svých objevitelů dostala jméno syndrom Neu-Laxové (Neu-Laxova syndrome, NLS).[3]
Mimopracovní aktivity
[editovat | editovat zdroj]Protože sama unikla holocaustu, cítila celý život morální povinnost o hrůzách tohoto období vyprávět i novým generacím. Přednášela na toto téma na amerických středních i vysokých školách.[4] Svůj životní příběh také převyprávěla v knize Dopis Alexandrovi (Letter to Alexander), který sepsala pro svého vnuka (v USA vyšel v roce 2001, česky byl vydán v roce 2010).[5][6]
V roce 2009 přijela do Česka a účastnila se jízdy historického vlaku, která byla připomínkou 70. výročí Wintonovy záchranné akce.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Wintonovy děti. Renáta Laxová. www.wintonfilm.com [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Renata Laxova, pioneer in Clinical Genetics, passes away. Genetics [online]. 2020-12-03 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STUART-SMITH, Jenny; CADOGAN, Mike. Renata Laxova [online]. 2020-01-19 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Renata Laxova Obituary (2020) - Madison, WI - Madison.com. Legacy.com [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Dopis Alexandrovi - Renata Laxová | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Letter to Alexander - Laxova, Renata: 0971456402 - AbeBooks. www.abebooks.com [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
