Refraktometr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klasický refraktometr

Refraktometr je přístroj pro měření indexu lomu. Optická metoda analytické chemie, která je založena na tomto principu a refraktory používá, se nazývá refraktometrie.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Principem je zjišťování mezního úhlu lomu (βmax), což je maximální možný úhel lomu, když se úhel dopadu limitně přiblíží 90°. Při dopadu světla např. z horního levého kvadrantu do místa průniku kolmice s fázovým rozhraním, dopadá jen do části pravého dolního kvadrantu vymezeného kolmicí a maximálním úhlem lomu. Rozhraní mezi osvětlenou a neosvětlenou částí je sledováno v okuláru refraktometru – po nastavení zorného pole přesně na střed lze na stupnici odečíst index lomu.

Nejčastěji je používán univerzální Abbeho refraktometr, nazývaný též suchý, protože k měření stačí pouze kapka vzorku, která se kápne mezi dva hranoly. Kromě něj existuje ještě ponorný refraktometr. Refraktometry existují jako ruční, laboratorní nebo digitální přístroje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]