Rapsodie-koncert pro violu a orchestr (Bohuslav Martinů)
| Rapsodie-koncert pro violu a orchestr | |
|---|---|
 Bohuslav Martinů v roce 1945 | |
| Skladatel | Bohuslav Martinů |
| Druh skladby | koncert |
| Datum vzniku | 1952 |
| Délka | 20´ |
| Premiéra | 19. února 1953 Cleveland |
| Části | 2 věty |
Rapsodie-koncert pro violu a orchestr (Bohuslav Martinů) (H. 337) je dvouvětá koncertantní skladba pro sólový nástroj a orchestr. Bohuslav Martinů ji složil v New Yorku v roce 1952.
Okolnosti vzniku[editovat | editovat zdroj]
Na jaře roku 1951 začal Martinů pracovat na prvním znění svého vrcholného díla, symfonie č. 6, známé také jako Symfonické fantazie. Skladbu dokončil až o dva roky později. V mezidobí vznikly i další partitury, mj. Klavírní trio č. 3, H. 332, Serenáda pro dva klarinety, housle, violu a violoncello, H. 334 a také Rapsodie-koncert pro violu a orchestr. Je známa doba, kdy Martinů toto dílo skládal: 15. března až 18. dubna 1952.[1] Skladba vznikla na základě objednávky ukrajinského violisty Jaschi Veissiho (1898–1983). Veissi ji provedl 19. února 1953 s Cleveland Orchestra za řízení Georga Szella.[2] Za honorář 1500 dolarů získal Veissi právo na premiéru a tříletý monopol na provádění skladby. Partitura zůstala v jeho majetku.[3] Rukopis díla je nezvěstný. Existují dvě reprodukce autografu: jeden ve violistově pozůstalosti v USA, druhý v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.[1]
Charakteristika díla[editovat | editovat zdroj]
Skladba má dvě věty. Jejich struktura je následující: 1. Moderato; 2. Molto adagio – Cadenza – Poco allegro – Andante (molto tranquillo). Provedení díla trvá přibližně 20 minut.
Skladba je charakteristická příklonem k novoromantismu, který charakterizuje část tvorby Martinů po 2. světové válce. V lyrických pasážích zejména první věty cítíme určitou nostalgii, kterou lze vykládat jako stesk po domově, který už skladatel nikdy nespatřil. V obou větách se střídají dynamické a pomalé pasáže, které dávají vyniknout barevným nuancím jednotlivých nástrojových skupin. Rapsodie je svým vyzněním blízká houslovému koncertu č. 2, který Martinů složil v roce 1943.
Provedení[editovat | editovat zdroj]
Skladba se pro svou sdělnost a melodičnost těší velké popularitě. Její nahrávky uskutečnili přední čeští violisté a houslisté: Josef Suk, Bohuslav Matoušek, Hubert Šimáček, Lubomír Malý. V únoru 2023 ji s Českou filharmonií za řízení Tomáše Netopila provedl Josef Špaček.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Databáze pramenů Institutu Bohuslava Martinů [online]. Praha: Institut Bohuslava Martinů [cit. 2023-02-17]. Dostupné online.
- ↑ MIHULE, Jaroslav, Martinů:Violin concertos and Rhapsody-Concerto, booklet k nahrávce Supraphonu 1994, č. kat. 11 1969-2 011, str. 7.
- ↑ MIHULE, Jaroslav. Martinů. Osud skladatele. Praha: Nakladatelství Karolinum Univerzity Karlovy, 2002. 626 s. ISBN 80-246-0426-4. S. 441, 573.
- ↑ Program koncertů [online]. Praha: Česká filharmonie [cit. 2023-02-17]. Dostupné online.