Queenie Newallová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Queenie Newallová
Queenie Newallová během OH 1908
Queenie Newallová během OH 1908
Osobní informace
Datum narození17. října 1854
Místo narozeníHare Hill, Cheshire
Datum úmrtí24. června 1929 (ve věku 74 let)
Místo úmrtíCheltenham, Gloucestershire
ObčanstvíSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Sportovní informace
Sportlukostřelba
TýmCheltenham Archers
Účast na LOH1908
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lukostřelba na LOH
zlato 1908 Londýn ženy

Queenie Newallová, vlastním jménem Sybil Fenton Newallová (17. října 1854 Hare Hill24. června 1929 Cheltenham) byla britská lukostřelkyně, olympijská vítězka z roku 1908.

Byla nejstarší z deseti dětí. Pocházela ze starého šlechtického rodu, otec Henry Newall byl obchodník a dědeček John Fenton zasedal v britském parlamentu. V roce 1905 vstoupila do lukostřeleckého klubu Cheltenham Archers a v roce 1907 získala první soutěžní vítězství. V roce 1908 vyhrála na londýnské olympiádě jedinou ženskou disciplínu Double National round, které se zúčastnilo 26 závodnic (všechny z pořadatelské země), chyběla však favorizovaná Alice Leghová.[1] Dvoudenní soutěž byla poznamenána nepřízní počasí, Newallová v ní získala 688 bodů a porazila o 46 bodů druhou v pořadí Lottie Dodovou, pětinásobnou wimbledonskou vítězku v tenise. Newallová měla v den vyhlášení výsledků 53 let a 275 dní a je tak nejstarší ženou v historii, která získala zlatou olympijskou medaili (absolutní rekord drží švédský střelec Oscar Swahn, který vyhrál olympiádu jako čtyřiašedesátiletý).[2]

V letech 1911, 1912 a 1914 získala Newallová titul britské mistryně v lukostřelbě. Poslední závod absolvovala v roce 1928, rok před svou smrtí.

Od roku 1908 byla britská lukostřelba bez olympijské medaile až do roku 2004, kdy obsadila Alison Williamsonová třetí místo v soutěži jednotlivkyň.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sports Reference Dostupné online Archivováno 18. 4. 2020 na Wayback Machine
  2. Inside Edition Dostupné online
  3. The Infinite Curve Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]