Putimská brána
| Putimská brána | |
|---|---|
 Pohled na místo, kde dříve stávala Putimská brána a které se dodnes nazývá U Putimské brány | |
| Základní informace | |
| Zánik | 1834–1836 |
| Pojmenováno po | Putim |
| Poloha | |
| Adresa | Písek,  Česko |
| Souřadnice | 49°18′21,55″ s. š., 14°8′47,99″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 38097/3-2385 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Městské opevnění) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Putimská brána byla jedna ze tří bran, které chránily královské město Písek a která umožňovala průchod pásem městského opevnění. Nacházela se v jihozápadní části a své pojmenování obdržela podle vsi Putim, ke které z ní směřovala cesta tzv. Zlatá stezka.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Věž stávala dříve mezi domy čp. 131 a 132 než byla na dvě etapy jako první z píseckých bran zbořena. Horní část byla rozebrána mezi lety 1812–1814 a zbytek se začal likvidovat v roce 1834 a v roce 1836[1] byla demolice dokončena ve snaze umožnit lepší dopravní dostupnost městského centra pro velké vozy.
Během bourání byly v oblasti nalezeny dělové koule, které byly později zazděny do přilehlé budovy U Koulí.[2] Z brány se dochoval jenom opěrný blok vedle vchodu do parkánu v domě čp. 131. Pod oblastí Putimské brány se nacházejí nově zrekonstruované gotické parkány, které jsou volně přístupné veřejnosti.
Nedaleko Putimské brány v ulici Drlíčov se nachází dům U stříbrných denárů. Na jeho zdech jsou znaky měst: Blatná, Strakonice, Písek, Vodňany, Sušice.
Odraz v kultuře
[editovat | editovat zdroj]Putimská brána se stala námětem slavné studentské písně Když jsem já šel tou Putimskou branou.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ http://www.cot.cz/zobrazcl.php?id=6357[nedostupný zdroj]
- ↑ Dům U Koulí – Písek [online]. Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska [cit. 2022-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. zpevnik.folktime.cz [online]. [cit. 2007-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-01.