Psychologická antropologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pojem Psychologická antropologie uvedl do odborné literatury americký antropolog čínského původu Francis L. K. Hsu jako alternaticní označení etnopsychologicky orientovaného výzkumu osobnosti a kultury. V centru jejího zájmu stojí výzkum vztahů osobnosti a kultury s důrazem na studium socializace a enkulturace. [1]

Zařazení[editovat | editovat zdroj]

Psychologická antropologie je rozsáhlá oblast sociokulturní antropologie pokrývající širokou paletu témat.


Předmět zájmu[editovat | editovat zdroj]

Předmětem zájmu psychologických antropologů je výzkum vlivů kultury na jedince. Psychologičtí antropologové věnují pozornost zejména formování osobnosti, procesu enkulturace a studiu kognitivních procesů. Snahou antropologů je rozlišit psychologické procesy sdílené všemi zástupci druhu Homo sapiens od těch, které se od kultury ke kultuře liší. V rámci psychologické antropologie se uplatňují i metody a postupy vypracované psychology, zejména projekční testy. [2]

Každý člověk je v určitém ohledu:

a) jako všichni ostatní lidé

b) jako někteří další lidé

c) jako nikdo jiný

[3]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Od 30. let se v americké kulturní antropologii vedle konfiguracionismu paralelně vyvíjela škola, která vystoupila do odborné literatury pod názvem Osobnost a kultura. V tomto období pociťovali antropologové, kteří se zabývali studiem vztahů osobnosti a kultury, potřebu úzké spolupráce s psychologií. Charakteristickým rysem tohoto období je snaha antropologů využít psychologických metod a technik v antropologickém výzkumu kultury.[1]

C. G. Seligman, 1936: Současný antropolog musí znát soudobé psychologické teorie, musí si být vědom, jako dalece mohou takové poznatky ovlivnit jeho práci a na jaký druh materiálu musí zvláště soustředit pozornost, chce-li nejen ověřit teorie psychologů, ale také uspíšit pokrok ve svém vlastním oboru.[4]

Klasický příklad aplikace metod psychologie představuje využití projekčních testů, zejména Rorschachova testu, na studium mimoevropských kultur. Vedle Rorschachova testu, který našel brzy široké uplatnění v antropologických výzkumech kultury, pronikl do antropologie také tematicko-apercepční test (TAT), který vytvořil kolem roku 1930 americký psycholog Henry A. Murray se svými spolupracovníky.[1]

Rané psychologicko-antropologické výzkumy jsou spjaty s Boasovými žáky, jejichž teoretickou orientaci dnes označujeme jako výzkumy osobnosti a kultury. U zrodu psychologické antropologie stály vynikající antropologové jako Margaret Meadová, Ruth Fulton Benedictová, Ralph Linton, Cora Alice Du Boisová, Adam Kardiner, Géza Róheima mnozí další. Z historických důvodů je v západní společnosti kladen velký důraz na individuum. Jedinec je považován za přirozený základ lidského světa. Američtí kulturní antropologové chápali jedince jako výsledek působení historických, společenských a kulturních faktorů. To je doslova kulturou naprogramována a existuje buď minimální, nebo vůbec žádný prostor pro kulturně nezávislou svobodnou vůli. Tento radikální postoj antropologové na konci dvacátého století přehodnotili a používají pojem agency pro označení lidských schopností systematicky reflektovat žádoucí kulturní praktiky a vybírat alternativní způsoby dosahování sledovaných cílů. Proces kterým si jedinec v průběhu života osvojuje způsoby chování, myšlení, cítění konkrétní kultury, antropologové označují jako enkulturaci. [2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PhDr. Václav Soukup, CSc. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000.
  2. a b PhDr. Martin Soukup, Ph.D. Kapitoly ze sociální a kulturní antropologie. Praha: Pražská vysoká škola psychosociálních studií, 2009.
  3. Kluckhohn A.L., Murray H.A., Personality in nature, culture and society. New York: Knopf, 1948.
  4. Hallowell A. I. Culture, Personality and Society. Chicago: The University of Chicago Press 1957.