Konfiguracionismus
Konfiguracionismus je kulturně antropologický směr, který vznikal a rozvíjel se převážně v 20. a 30. letech 20. století v USA. Se založením a rozvíjením tohoto směru jsou neodmyslitelně spojeni žáci významného amerického antropologa Franze Boase, který kladl velký důraz na terréní empirický výzkum a spolupráci různých vědeckých disciplín (např. archeologie, etnografie, jazykověda atd.) v antropologickém a sociologickém zkoumání kultur. Konfiguracionismus se zabývá analýzou kultury jako celku a jejím fungováním. Významným termínem a předmětem zkoumání pro konfiguracionismus se stal tzv. kulturní vzor, ucelený systém společenských institucí, hodnot a pravidel chování typických pro danou kulturu, který je obecně přijímán. Právě kulturní vzor ovlivňuje proces socializace jedince a odráží se například ve zvycích, tradicích a umění.[1] Studium a výklad kulturních vzorů podle konfiguracionistické teorie umožňuje lépe a podrobněji poznat zvláštnosti a specifika dané kultury a tím i kulturu jako celek. Stejně jako u Boase, je zde kladen velký důraz na empirický výzkum. Konfiguracionisté se především věnovali výzkumu kultur přírodních národů a domorodých obyvatel Ameriky.
Představitelé[editovat | editovat zdroj]
E. Sapir[editovat | editovat zdroj]
Edward Sapir (1884–1939) byl americký antropolog a lingvista původem z německého Pomořanska. S rodiči imigroval do USA v pěti letech, vystudoval lingvistiku germánských jazyků na Columbijské univerzitě, kde se seznámil s dílem F. Boase, kterým se nechal inspirovat ke studiu domorodých jazyků. Vzhledem ke svému vzdělání se ve svém díle se věnoval spolupráci a propojení antropologie a lingvistiky, studoval, jak se jazyk a kultura mohou vzájemně ovlivňovat a jak ovlivňují jedincův pohled na svět a jeho hodnotový žebříček. Podle Sapira se jazyk, kterým mluvíme, významně podílí na utváření našich představ o světě.[2] Dále se zasazoval o využívání psychologie v antropologickém výzkumu a zastával názor, že studium vztahů mezi jednotlivci je klíčové k poznávání kultur.
R. F. Benedictová[editovat | editovat zdroj]
R. F. Benedictová (1907–1996) je považována za zakladatelku konfiguracionismu, přestože její předchůdci již dříve rozpracovali některé dílčí myšlenky. Doktorské studium absolvovala na Columbijské univerzitě, jejím učitelem a mentorem byl přímo F. Boas. Ve své nejznámější knize Patterns of Culture (Kulturní vzorce) přinesla v té době zcela novou myšlenku, že aby bylo možné kulturu poznat a pochopit, je nutné ji vnímat jako celek, jednotlivé prvky nelze pochopit odděleně.[3] Rozvedla a definovala již dříve Boasem vymezený termín „kulturní vzor“. Ten považovala za základní stavební jednotku každé kultury. Každá kultura obsahuje více takových vzorů, které spolu vytváří tzv. kulturní konfigurace. V každé kultuře je podle Benedictové jeden dominantní vzor, který je v podstatě základním organizačním principem a je tím prvkem, který dělá kulturu specifickou.[4] Dále poukázala na fakt, že kultura, ve která žije, má zásadní vliv na socializaci jedince. Hodnoty jsou vytvářeny kulturou, nikoliv lidskou přirozeností. Vyjádřila tak svoji opozici k teoriím biologického a rasového determinismu, které se v té době ve společnosti objevovaly. V knize Kulturní vzorce jako příklad porovnává tři domorodé kultury, Pueblos z Nového Mexika, oceánský kmen Kwaikiutl a domorodé obyvatele Velkých plání. Shledala, že v každé kultuře, je několik převládajících povahových rysů. Každá kultura má takové povahové rysy různé, proto jsou i kultury jako takové podle Benedictové různé, osobité. Tyto typické vlastnosti se pak projevují u každého konkrétního jednice trochu jinak.
M. E. Opler[editovat | editovat zdroj]
Morris Edward Opler (1907–1996), americký antropolog a bojovník za práva v USA žijících Japonců, měl na teorii Ruth Benedictové o dominantním vzoru trochu jiný pohled. Podle Oplera neexistuje pouze jediný dominantní kulturní vzor a organizační princip, nýbrž celá řada různých principů, které jsou vzájemně provázány. Nazval je „kulturní témata“. Tato témata jsou dle Oplera základní hodnoty, normy, obecně přijímány a uznávány, které v podstatě regulují fungování společnosti. Takovýchto témat je z pravidla více, počet je ovšem podle Oplera omezený. Kultury je podle Oplera nutné zkoumat jako celek, jako systém provázaných kulturních témat.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Sociologická encyklopedie [online]. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 1. 2. 2018 [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Sociologická encyklopedie [online]. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 11. 12. 2017 [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
- ↑ KOKAISL, Petr. Základy antropologie. Vyd. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2007. S. 150.
- ↑ Sociologická encyklopedie [online]. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 11. 12. 2017 [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Sociologická encyklopedie [online]. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. hlavní editor: Zdeněk R. Nešpor, 8.3.2018 [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]
- E.F.K. Koerner, Edward Sapir, Appraisals of his life and work, John Benjamin Publishing, 1984
- Jerry D. Moore, Visions of Culture: An Introduction to Anthropological Theories and Theorists, AltaMira Press, 2004
- K.N. Nash, Invitation to Social and Cultural Anthropology, Atlantic Publishers and Distributors, 2004
- Ram Nath Sharma, Rajendra K. Sharma, Anthropology, Atlantic Publishers and Distributors, 1997