Pseudoisidorské dekretálie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pseudoisidorské dekretálie je označení pro středověký podvrh kanonického práva, který je tvořen jak autentickými dekretály z Collectio Hispana, tak četnými falsy - celkem jde o asi stovku velmi zdařilých fals, pro jejichž vytvoření bylo použito některých pravých právních sbírek a k zvýšení dojmu jejich autenticity byla do nich včleněna ještě řada dalších pravých textů. Autor, nebo možná skupina autorů, není znám, sám sebe v díle označuje jako Isidor Mercator, který byl po objevení dekretálů ztotožněn s Isidorem Sevilským, zesnulým roku 636, ovšem opravdový vznik se klade mezi roky 847–852. Tyto dokumenty byly "objeveny" v remešské diecézi a za důvod jejich vzniku bývá označována snaha remešských diecézních biskupů (sufragánů) o obranu jejich práv proti svévolnému jednání jejich nadřízeného arcibiskupa, remešského metropolity Hinkmara, a případně i proti usnesení lokálních synod. Za jediného oprávněného rozhodčího ve všech větších sporných církevních záležitostech je v dokumentech označován římský biskup, neboli papež, který jediný má být oprávněn soudit biskupy a bez jehož schválení nemají mít platnost usnesení regionálních synod. Dále jsou v dokumentu postulovány zásady o nejvyšší moci papeže nad světskými panovníky a nezávislosti církve s odkazem na rovněž padělanou Konstantinovu donaci (zde je také dochován její nejstarší rukopis). Toto byly důvody, proč se k pseudoisidorským dekretáliím odvolávali papežové, údajně v dobré víře v jejich pravost, při boji o emancipaci církve vůči světské moci. Proti tomuto podvrhu vystoupil v 15. století Mikuláš Kusánský a posléze protestanté. Až do odhalení tohoto falsa měly dekrety velký vliv na utváření představ o papežské moci a o jejím poměru k moci světské - do značné míry se o ně v politickém ohledu opírají mocenské nároky středověkého papežství.[1][2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KADLEC, Jaroslav. Dějiny katolické církve II.. Olomouc : Vydavatelství university Palackého v Olomouci, 1993. Kniha pro posluchače teologických fakult. S. 40-41.  
  2. VAVŘÍNEK, Vladimír. Cyril a Metoděj - mezi Konstantinopolí a Římem. Praha : Vyšehrad, 2013. S. 153.