Priit Vesilind
| Priit Vesilind | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 4. ledna 1943 Tallinn |
| Úmrtí | 3. listopadu 2023 (ve věku 80 let) Manassas |
| Alma mater | Colgate University (do 1964) Syracuská univerzita (do 1972) |
| Povolání | fotograf, novinář, fotoreportér a dokumentarista |
| Příbuzní | P. Aarne Vesilind (sourozenec) |
| Ocenění | Řád bílé hvězdy 3. třídy (2004) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Priit Juho Vesilind (4. ledna 1943 – 3. listopadu 2023[1]) byl estonský a americký spisovatel a fotožurnalista časopisu National Geographic a autor literatury faktu. [2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Vesilind se narodil v Tallinnu. V roce 1944, když mu bylo jeden a půl, jeho matka Aino vzala jeho a jeho bratra Aarna a uprchla do Československa. Rodina utíkala před sovětskou okupací jejich vlasti během druhé světové války. [3] Později se jeho otec Paul Eduard Vesilind připojil ke své ženě a dětem a dalších pět let po válce strávili v táborech pro vysídlené osoby v Geislingen v západním Německu. [3] V roce 1949 rodina emigrovala do Spojených států amerických. Dětství strávil v Beaveru, malém městě v západní Pensylvánii. V roce 1964 vystudoval vysokou školu svobodných umění na Colgate University, která se nachází ve městě Hamilton v Madison County, New York, získal BA v angličtině a poté MA v oboru Communications Photography na Syracuse University. [2]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Před prací pro National Geographic Vesilind sloužil jako poručík v námořní záloze Spojených států, umístěný na námořní komunikační stanici na Havaji. Byl reportérem a redaktorem pro Atlanta Journal, Syracuse Herald Tribune a Providence Journal. Vesilindova kariéra v National Geographic trvala více než třicet let a dostal se až na pozici redaktora a hlavního spisovatele časopisu Expedition. [4]
Vesilind pracoval jako redaktor, spisovatel a fotograf na volné noze a žil se svou ženou Rimou v Manassasu ve Virginii v USA. [2] Vesilind zemřel 3. listopadu 2023 ve věku 80 let. [1]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 2004 udělil bývalý estonský prezident Lennart Meri Vesilindovi Řád bílé hvězdy třetí třídy. [4]
Publikovaná díla[editovat | editovat zdroj]
- National Geographic on Assignment USA, Publisher: National Geographic Books (1997), ISBN 0-7922-7011-8
- Horse People, Publisher: Bökforlaget Max Ström, Stockholm (2003), ISBN 91-89204-71-9
- Eestlane Igas Sadamas—An Estonian in every Port, Publisher: Kirjastus Varrak, Tallinn (2004), ISBN 9985-3-0837-9
- Lost Gold of the Republic: The Remarkable Quest for the Greatest Shipwreck Treasure of the Civil War Era, Publisher: Shipwreck Heritage Press (2004), ISBN 1-933034-06-8
- Eesti Aastal 1979—Estonia in the Year 1979, Publisher: Kirjastus Varrak (2006), ISBN 9985-3-1344-5, ISBN 978-9985-3-1344-2
- The Singing Revolution, Publisher: Varrak Publishers Ltd (2008), ISBN 978-9985-3-1623-8
- When the Noise Had Ended—Geislingen's DP Children Remember, Publisher: Lakeshore Press (2009), ISBN 978-1-61539-531-6: Co-author Mai Maddisson
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Priit Vesilind na anglické Wikipedii.
- ↑ a b POVILAITIS, Dmitri. Suri raamatu «Eestlane igas sadamas» autor Priit Vesilind [online]. 4 November 2023 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (estonsky)
- ↑ a b c Jane Wesman Public Relations
- ↑ a b Interview with Priit Vesilind in journal "Loodus"
- ↑ a b Writer, editor has story to tell in museum display
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Priit Vesilind na Wikimedia Commons - Jane Wesman Public Relations
- Priit Vesilind, Baltské národy. National Geographic Magazine Vol. 178, č. 5; listopadu 1990
- Priit Vesilind Návrat do Estonska. National Geographic Magazine, Vol. 157, č. 4, duben 1980, s. 485–511.
- Rozhovor s Priit Vesilind v časopise "Loodus" (estonsky)
- Spisovatel, redaktor má co vyprávět v muzejní expozici
