Pražští pepíci
Pražští pepíci (ve starších zdrojích psáni s velkým P) byli hlavně v 80. a 90. letech 19. století bohémové a flamendři, kteří neradi pracovali, ale rádi se bavili a občas prováděli různá uličnictví. Často chodili na taneční zábavy a účastnili se vystoupení pochodové hudby. Nosili kazajku nebo sako, pruhované kalhoty a místo vázanky nebo límečku pestrý šátek; používali neobvyklé výrazy („Pepé, tě bůh!“ aj.), zpívali vlastní písně a byli vynalézaví, když šlo o to získat peníze nebo provést nějaký žert.[1] Podle Jana Nerudy jim dal jméno Pepík Vambera[2] († 1865), vyloučený student gymnázia, tulák a „král pražské flámy“.[3] Pro Nerudu nebyli zlí, spíše poetičtí;[2] v soudničkách se ale jako „Pepíci“ označovali i mladí delikventi — pachatelé krádeží, vandalismu[4] i násilných rvaček.[5] Říkalo se jim také „těžká váha“ nebo „pražská fláma“.[6]
„Pepíka“ jako jednu z typických pražských „figurek“ zdařile předváděl na své scéně populární herec a dramatik konce 19. století, Leopold František Šmíd.[7][8]
Pepíci v původním významu vymizeli po pražské asanaci na přelomu 19. a 20. století.[1] V současnosti se tento výraz někdy používá jako hanlivá přezdívka pro všechny Pražany[9] nebo (v polštině a slovenštině) pro všechny Čechy.[10] Známí jsou i „žižkovští pepíci“, humorné označení obyvatel Žižkova, např. při tradičním masopustu.[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b ŠUBRT, Josef. Vzpomínka na pražské Pepíky. Národní listy. 1940-11-19, roč. 80, čís. 316, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-19].
- ↑ a b NERUDA, Jan. Feuilleton. Národní listy. 1891-03-15, roč. 31, čís. 73, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-05-19].
- ↑ KUKLA, Karel Ladislav. Feuilleton. Národní politika. 1895-03-19, roč. 13, čís. 78, s. 1–2. Dostupné online [cit. 2012-05-19].
- ↑ Ze soudní síně. Z činnosti trojských a holešovických »maléristů«. Národní listy. 1890-09-21, roč. 30, čís. 260, s. 13. Dostupné online [cit. 2012-05-19].
- ↑ Ze soudní síně. Zábavy pražských uličníků. Národní listy. 1891-12-20, roč. 31, čís. 350, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-19].
- ↑ "Pražský pepík byl zvláštním typem lidového šviháka". Ihned [online]. 2003-12-23 [cit. 2012-05-19]. Dostupné online.
- ↑ HORÁČEK, Jaroslav. Pražský zpěvák lidový. Národní politika. 1915-08-20, roč. 33, čís. 230, s. 1. Dostupné online [cit. 2013-03-17].
- ↑ ŠMÍD, Leopold František. F.L. Šmída výstupy, kuplety, dvojzpěvy, komické scény atd., atd.. Praha: E. Weinfurter, 1904. 156 s. Dostupné online. Kapitola Pražský Pepé, s. 121—131.
- ↑ HAŠOVÁ, L. Jak se (také) pojmenovávají Pražané. Naše řeč. 2002, roč. 85, čís. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-19].
- ↑ Češi jsou Pepíci, říká polský spisovatel Surosz. Lidovky [online]. 2011-05-06 [cit. 2012-05-19]. Dostupné online.
- ↑ Žižkovský masopust - 17. ročník (atlasceska.cz)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SUROSZ, Marius. Pepíci: Dramatické století Čechů polskýma očina. Překlad Pavel Weigel. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Plus, 2011. 378 s. ISBN 978-80-259-0069-7.