Polylaktidová vlákna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Polylaktidová vlákna (mezinárodní zkratka PLA) jsou chemické textilní výrobky z polyaktických polymerů kyseliny mléčné.[1]

Přeměna laktidu na polylaktid termickou a katalytickou polymerizací

Z historie[editovat | editovat zdroj]

Syntetické PLA vlákno bylo objeveno v roce 1932. V 50. letech 20. století se začala PLA vlákna pokusně používat k výrobě chirurgických nití a implantátů. První komerčně vyrobené vlákno přišlo v roce 1997 z Francie s označením Deposa. V USA byla v roce 2001 instalována kapacita na ročních 140 000 tun polylaktidových polymerů,[2] v roce 2013 vyrábělo polylaktidové polymery ve světě 27 firem s celkovou kapacitou 284 000 tun (s podílem cca 20 % textilních vláken), PLA vlákna se prodávala za 1,70-2,20 €/kg.[3] V roce 2017 dosáhl výnos z prodeje polylaktidových polymerů 950 milionů USD,[4] což odpovídá při podílu 20 % výrobě cca 100 000 tun textilních vláken.

Výroba vláken[editovat | editovat zdroj]

Surovina sestává nejméně z 85 % esterů kyseliny mléčné (z přírodních cukrů a škrobů). Na nákresu vpravo je vzorec chemické reakce přeměny laktidu na polylaktid, který je výchozí látkou k výrobě vlákna.

Pro textilní účely se dodává stříž a hladké i tvarované filamenty, laboratorně byla v roce 2005 vyrobena také nanovlákna.[5] Např. japonská firma Toray vyrábí multifilament zvlákňováním z taveniny při rychlostech do 4000 m/min, filament se dlouží v poměru cca 1,6 a hotová příze se napařuje při 125 °C.[6]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Materiál má hustotu 1,27 g/cm³, bod tání 175–178°C, tažnou pevnost 32–45 cN/dtex, tažnost až 40 % (!), LOI 26 a absorbuje 0,6 % vlhkosti.

Laktidové textilie mají lepší odolnost proti slunečnímu záření než běžné polyestery a jejich vynikající vlastností je, že látky, které obsahují, jsou biologicky odbouratelné.[6]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Vlákna jsou použitelná ve všech formách na tkané, pletené a netkané výrobky k oděvním, bytovým a technickým účelům.[7]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 9783871508769

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Polyactic Acid (PLA) Fibers [online]. springerprofessional, 2015 datum přístupu = 2019-10-04. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Ren: Biodegradable Poly Lactic Acid, Springer Science & Business Media 2011, ISBN , 9783642175961, str. 210
  3. Market Development [online]. nova Institute, 2013 datum přístupu = 2019-10-04. Dostupné online. (anglicky) 
  4. PLA Market Size [online]. Grand View Research, 2018 datum přístupu = 2019-10-04. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Bausteine aus Polymeren [online]. Chem.Unserer Zeit, 2005 datum přístupu = 2019-10-04. Dostupné online. (německy) 
  6. a b Mather / Wardman: The Chemistry of Textile Fibres, Royal Society of Chemistry 2011, ISBN 9781847558671, str. 276-283
  7. Ren: Biodegradable Poly Lactic Acid, Springer Science & Business Media 2011, ISBN 9783642175961, str. 210